27.5. 2010 jsem v cíli - Orangeville. Město mého strýce a mých sestřenic a můj dočasný domov na poslední měsíc v Kanadě. Nikdy jsem tu nebyl, strýce jsem 9 let neviděl, takže příjezd do jeho ulice a parkování před jeho verandou byl zážitek hodný hollywoodských „trháků“. A já byl taky rád, že jsem tu štreku z Vancouveru napříč Kanadou a USA dal bez nehody, zranění a sebemenší újmy. Stejně tak raketa Chevrolet Lumina APV. Bez problému. Heleluja !!
Vzdálené cca 70 km od Toronta, i když ona vzdálenost je celkem zavádějící. Pokud se podíváte na mapu Toronta, to se rozrůstá do všech směrů. A to tak, že celá oblast už se nazývá GTA a lidé o ní i tak mluví.
Greater Toronto Area. Orangeville sice ještě stojí mimo tuto oblast, ale dříve či později bude pohlcen také. I Orangeville se rozrůstá a před 50 lety kdy strýc přišel bylo za jeho zahradou pusto prázdno. Dnes jsou tam desítky ulic a nové sub-divize (u nás řečeno satelity) tu vznikají jak houby po dešti. Jinak je O´ville jak se mu ve zkratce říká příjemné městečko, několik škol, bazén, kino nebo sportovní komplex i s hokejovým hřištěm. Ano, to co mi doma občas ještě nemáme ani v 10x větším městě. Tady se jednoduše složí komunita a bazén něco cokoliv si prosadí a postaví. Obhlédnuto při mém 3 denním jogging, ano více jsem tomu nedal a jedeme dál. TORONTO …
Toronto to je 1000 malých vesnic slepených dohromadyJestli byl Vancouver čistě asijskou základnou, tak Toronto je evropský kotel, který nabízí vše, na co si z Evropy a celého světa vzpomenete. Tak jako uvádí klišé řady průvodců, v Torontu není problém dát si k snídani pravou italskou kávu, k obědu řecký gyros a na večer si dopřát třeba thajské speciality. To vše doplňuje poměrně spletitá architektura ve stylu malých domečků, takže mimo centra máte pocit permanentní vesnice, který je obrovská.
A co se v Torontu musí vidět? To co vidí všichni a všude, když je Toronto v televizi.
CN Tower je pravou dominantou města. Vyhlídku si můžete dopřát buď z plošiny ve výšce
cca 387 m a nebo se nechat „poslat“ ještě výše a to nad 400 m do Skypodu. Výhled na město, přilehlý stadion Toronto Blue Jays, Toronto Islands je úžasný. Za výborné viditelnosti jsou vidět i vodopády Niagara. Cena 26 resp. 29 CAD. Nelevný špás ale stojí za to.
Další dominantou je sportovní svatostánek a to
Hockey Hall Of Fame. Pro sportovní nadšence není třeba popisovat, co je to vidět legendární relikvie tohoto sportu,
sáhnout si na Stanley Cup, přečíst vše o historii NHL, potěšit se pohledem na našeho Ivana Hlinku u roku 1970, kdy do NHL vstoupil i Vancouver Canucks a Ivan za
ně jako jediný Čech hrával. Dále se dozvíte o IIHL, prohlédnete si dresy Austrálie, Mexika, Jihoafrické republiky a dalších hokejově exotických zemí. Potěší vás množství českých i slovenských vlajek na zdi slávy mezinárodního hokeje. Nakonec shlédnete biják o začátcích NHL a po čtyřech hodinách máte sportovních zážitků na rok dopředu. Jedním slovem BOMBA.
Pokračujeme kulturou a to návštěvou
ROM alias Royal Ontario Museum. Historická budova, která má do svého „čela“ zasazen podivuhodný krystal. Je to podobné jako
kdysi v Praze Tančící dům. Může vám to připadat hnusné a nebo to obdivujete. Stejně tak je to s krystalem. Samo muzeum nabízí na čtyřech patrech aktuálně průřez tzv. celým světem. Takže se v přízemí podíváte na historii severoamerického kontinentu, původních obyvatel indiánů, pokračujete přes Činu, Koreu a Japonsko … do Evropy. Evropská výstavka se ovšem vesměs omezila na kolonizátory a tím pádem dominují Anglie a Francie. I tak to stojí za to. Poslední patro bylo v té době vyhrazeno současnému umění oblékaní, což byly dle mého názoru obyčejný hadry ze sekáče a nějak mne to nenadchlo. Kdo mne ovšem nadchnul byl rumunský kreslíř Dan Perjovschi. Umělec současné doby, který se svými jednoduchými kresbami snaží postihnout veškeré světové dění. Čmáranice jsou to jednoduché a velmi vtipné. Bere si na paškál olympiádu, Kanadu, světové mocnosti a komentuje to více než zdařile. Jeho malůvky najdete v mojí
galerce.
Co dále stojí za vidění v Torontu?Pokud jste zvyklí chodit, choďte. Jednosměrný lístek na TTC (Toronto Transit Commision) stojí 3 CAD. Paradoxně jej můžete využít jen jedním směrem, nesmíte mezi zastávkami přecházet, nesmíte se vracet. Že je to na hlavu? Ano, proč to dělat jednoduše když to jde i složitě. Vyřešit se to dá day passem za 10 CAD a máte po starostech.
Za procházku tedy určitě stojí Destilery District, stará palírna, kde se nachází i pivovar Mills, produkující několik typů dobrého piva. Což není v Kanadě vždy pravidlem. Slyším-li Molson Cnaadian, dostávám osypky ještě teď. Udržované budovy stará palírny hostí několik muzeí, restaurace a sport bar. Dělejí i pivní experimenty jako kávové pivo, takže vyřádit se může každý.
Jižně od Destilérky se nachází ostrovy.
Toronto Islands, na které vás dovoze přívoz.
Defacto se jedná o shluk několika ostrovů, které jsou vzájemně propojené můstky a můžete se tak pohybovat všech. Na jednom je dokonce druhé – menší místní letiště. Jinak jsou tu pláže, lunapark, koncertní pódium – prostě takový Park oddechu Julia Fučíka, ale u vody a s hamburgerama. Z ostrovů se vám naskytne teprve kompletní pohled na celé centrum. CN Tower, stadion místních baseballových Blue Jays a všechny mrakodrapy. Takže Must See !!
Obecně celé širší centrum Toronta stojí za procházku. Můžete se obdivovat starým domům, jako je Osgood Hall, můžete se podivovat nad krabicí na nožičkách, což je
Ontario College of Art a nebo si jen můžete procházet College street (což je Little Italy – viděl jsem zde bratry vyhrát 3:2 :-)) ), Dundas Street (Little Portugal) a nebo projít celou Queen st. West – to je směs všeho od Thajska po Prahu. Ano je zda česká restaurace Prague Deli, která kromě českých jídel, Plzně 12 nabízí například i životně důležité české nakládané okurky. Ty kanadské stojí za prd, jsou sladké a mají v sobě květák. Majitelé jsou už řadu let Češi, obsluha je česká a nebo polská. Byl to můj první den v Torontu – takže jako doma.
Ještě jednu věc nesmíte při návštěvě Toronta opomenou. A to
Niagarské vodopády,
vzdálené cca hodinku jízdy od města. Kanaďané tvrdí, že jejich část vodopádu je hezčí, než ta americká. Výjimečně musím dát kanadské vychloubačnosti za pravdu. Jednak ta jejich část, je ta slavná, je hezčí a navíc si z Kanady můžete bez problémů prohlédnout ze břehu i tu americkou stranu. Což není z druhé strany to samé. Rozhodně doporučuji, výlet na lodi Maid of Mist, která vás zaveze přímo do nitra vodopádů a vy si můžete dopřát sprchu zdarma – tedy za 14 dolarů.
Dále se může jít podívat pod vodopády do tunelů, což jsem za 14 dolarů až tak úžasné neshledal, ovšem vyhlídková věž Skylion nad vodopády za 10 dolarů stoji stoprocentně. Není co více psát. U Niagáry stojíte buďto na břehu, nebo na palubě Maid of Mist a kocháte se tou obrovskou masou vody. Fascinující.
nad Atlantikem, let AC 846 za chvilku mírně otočí doprava směr starý kontinent. Skoro doma, v Mnichově přistávám za pár hodin.
