Z Michigan City už jsem to mířil rovnou do Kanady. Po cestě se ještě naskýtala možnosti vidět Detroit, ale nebylo mi doporučeno a neměl jsem ani náladu – jinak řečeno, taky jsem se těšil už dorazit „domů“. Takže s vyjímkou několika zastávek v AaF obchodech ještě na území států jsem to drtil směr Port Huron na přechod do Kanady.
K nákupům další malá vsuvka. V celé Kanadě se obecně moc nevyplatí nakupovat, řada značek uvádí fixní kurz např. 20 USD / 30 CAD což je v současné době pitomost. Takže nákupy zásadně v US, před hranicí řádně očesat všechny cedulky a etikety a na celníka se mile usmívat a tvrdit – Only Tourist !! U mne to prošlo. Použil jsem opět kouzelnou formulku. Na otázku co jsem měl v Kanadě za práci, odpovídám, pracoval jsem pro Olympijské Hry Vancouver 2010 … následuje WOW … a je to doma. Baba celnice by se asi divila – donutit mne otevřít kufr, kolik že to nosím růžových polo triček velikosti S.
London … ten kanadský
Poslední zastávka před cílovou stanicí Orangeville – Toronto. Londýn Ontario. Stručně řečeno čekal jsem trochu víc, takže ze vzpomínek na tuto kopii mi vytane. Řeka se také jmenuje Temže, několik stejně pojmenovaných ulic jako v UK Londýně, krásný kostel St. Patricka a taky to, že mne vykopli z mého oblíbeného hotelu Walmart parkoviště. Hlídač místního parkoviště asi neměl lidi z British Columbia v lásce, takže jsem se o půlnoci stěhoval. Za celou cestu a moje nocování po parking lots CAN / US Wal Martu … nutno dodat, toto byl první případ.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat