Nový domov ve Whistleru a Trio z Vysočiny opustilo základnu Vancouver, British Columbia ...

I dva měsíce po skončení zimních olympijských her zůstávají některé stany stát. Zejména ty ve Whistleru, kam jsem se přestěhoval. Celková plocha činila cca 112 000 m2. Tady v horách se probouzí akorát medvědi, takže občas ho potkáte po cestě do práce, ve Vancouveru oslavili svátek marihuany hromadným kouřením a česká základna jménem Vysočina na Willingdon Avenue nadobro zavřela své brány.

Rekapitulaci posledních aprílových dní naplníme přehledem krátkých zpráv především z horského střediska Whistler. Tam jsem se přestěhoval začátkem měsíce. Ještě dva měsíce po skončení olympiády některé stany stojí, zejména ty vysoko v horách ve Whistleru. Takže bouráme ještě to co stojí s já se pomalu chystám na konec odysey v British Columbia. Počátkem května totiž vyrazím na cca 4500 km dlouhou cestu přes Kanadu a USA do Toronta.

Zpět, ale k Whistleru
Horské středisko má punc luxusní a tomu také odpovídají ceny všeho co si zde můžete pořídit. Od obyčejných potravin, přes pivo až po ubytování v hotelu. Pravdou je, že Whistler Village vypadá krásně a středisko samotné soupeří o přední místa s americkým Aspenem. Naše partička dostala taky celkem luxusní baráček. Multi-terasový dům s loftem v horním patře. Na jednotlivé "site" je to vždy kus cesty, neboť Whistler leží v průsmyku a celá oblast je poměrně roztahaná. Mimo horských cen tu mají i černé medvědy, kteří se právě touto dobou probouzejí ze zimního spánku. Takže si to tak jedu v úterý do háku a u silnice černý medvěd - jako zajíc - poklidně kouká na cestu. Nebudu zastírat, že jsem byl rád, že jsem v jeepu. Krom medvědů jsou pochopitelně nejúchvatnější horské scenérie. Hory ještě pokryté sněhem, mlha v údolí a nebo mraky nebezpečně nízko. Stačí se prostě zastavit na ulici a kochat se. Každý den se vám naskytne "jiné" panoráma hor.

Další neuvěřitelný zážitek se mi naskytl ve Whistler Olympic Parku, kde jsem ještě jako návštěvník byl 28.2. na poslední závod, 50 km cross country Lukáše Bauera. Nyní tu bourám poslední stany. Součástí areálu je středně velká chata, sloužící jako velín. Spolubydlič Jenda Makel z Malé Paříže (Třešť u Telče) mne upozornil (neb tu také byl v době ZOH), že nad krbem v oné chatě je lyže ARTIS. Vydal jsem se vyzvědět více a zde je příběh. Lyže ARTIS SOKOL tam skutečně na krbem zavěšena je. Pochází od Kanadského národního týmu z roku 1976, kde byl u týmu polský trenér. Ten zmiňovanou skokanskou lyži kupoval v tehdejším Československu. A současný správce areálu Whistler Olympic Park tuto lyži za 5 dolarů zakoupil v garážovém výprodeji v Torontu asi před 15 lety. Takže kanadský West Coast, resp Sea to Sky country, jak se oblasti kolem Whistleru přezdívá nese i českou stopu - lyžařskou.


British Columbia - to je Nový Amsterdam
Vancouver se k držení marihuany jakožto lehké drogy staví více než liberálně. Slovo liberálně bych spíš nahradil, že jim je to fuk. Nemá smysl popisovat, že se tu hulí úplně všude a dokonce i na ulici. Bylo by bláhové někoho k tomu i navádět. Skutečnost je ovšem taková, že za kouření trávy vás vedle stojící policista ani nenapomene. Prostě jedna velká kavárna v Amsterodamu. Příznivci tohoto "sportu" oslavili 20. dubna svůj svátek hromadným pokuřováním v centru města. Pro představu nejlepší je You Tube. V roce 2007 to v centru Vancouveru vypadalo asi takto. Jsa ve Whistleru, jsem to letos neviděl, ale vypadalo to podobně. Defacto jste se mohli pouze projít centrem města a člověk byl v limbu raz dva. Zajímavý je fakt, že alkohol je legální až od 19, ale pokuřovat mohli i náctiletí výrostci. Inu proti gustu ...

British Airways BA84 - London Heathrow - Departed at 20:35
Tak zní suché konstatování webové stránky YVR letiště Vancouver. Česká partička z Vysočiny (Třešť a Telč) definitivně zavřela svůj krámek na 6141 Willingdon Avenue, Burnaby, BC. Je konec, šlus, finito, ende. Moc mi to ještě nedochází, takže z rychlé rekapitulace mne napadne Tomášův pršiplášť při umývání lodí, pivo Canadian Molson ve Station Square Pub a slova z písně od Nohavici - "Dobrý den, sportu zdar, fotbalu zvláště!" Pochopitelně je toho daleko více. Například nespočet nových přátel, ze všech koutů světa, společné objevování tajů kanadské mentality, zjištění ukrutné byrokracie nebo setkání s "moderátorem" olympijské ceremonie. Můj pobyt a kluků se míjí přesně o dva měsíce. Oni tu byli dřív, já odjedu později. Vzniklo z toho i několik článků. Vede Thomas s jeho posledním zápisem do týdeníku RESPEKT, pokračuje v MF DNES a Jihlavských listech. Já kontroval jednou v ekonomice PROFITu. Mimo to je tu tento blog a Tomášův VAN*TRIESTE*COUVER. Myslím, že Trio z Vysočiny bude mít těch 4-6 měsíců uloženo ve zvláštní složce. Jejich odlet lehce zkomplikovala prskající sopka z Islandu, ale nakonec se žádné drama nekonalo.

Takže chlapci ... šťastný let a C YA tam doma u nás - na Vysočině :-)

Konec zimní sezóny v Revelstoke a sbohem Mr. Johan Burton

Zimní sezóna je u konce, moje kanadské prkno už má nového majitele a horský resort Whistler Blackcomb, který už nestihnu, zavírá své brány příští týden. Inu Peak 2 Peak a další vymoženosti si budu muset dát jindy a poslední kanadský sníh jsem tak okusil na sjezdovce s nejvyšším převýšením v Severní Americe.

Vzpomínky na Revelstoke a poslední kanadský sníh jsou tak trochu retro story. S partičkou z 8th Ave. jsem se tam vydali už první dubnový víkend, tedy na Velikonoce. V Revelstoke pracuje Adri, kamarádka kluků, který chtěla vzít zase do Vancouveru a my zase chtěli lyžovat, resp. snowboardit v Revelstoke. Navíc je to kousek, necelých 600 km, takže proč ne. Chorvatsko k moři si taky běžně dáte jen tak na víkend že? Cesta po kanadské rádoby dálnici probíhala v pohodě. Rádoby proto, že někdy se 4 pruhy změní na 3, někdy zase na 5 a do pravidelnosti to má hodně daleko. Benzínky nejsou na dálnici téměř vůbec, musíte si dát exit a pak se zase vrátit. Nicméně šesti hodinovou cestou zpříjemňovala okolní scenérie hor a posléze i jezera Shuswap.

Cestou jsem se ještě zastavili v Harrison Hot Springs, alias horké prameny, dáme koupel zněl nápad. Pod slovem Hot Springs si můžete představit např. horský potůček s jezírky, tůňkami kde teče teplá až vroucí voda. S plechovkou studeného piva paráda že? A nebo to taky může být touto vodou z nitra Země napájený mini bazének 20 x 10 plný důchodců a dětí za 8 ... slovy WOSUM doláčů (přepočet 150 českých kaček) Jo, tak B je správně a to byl i náš případ. No nic no. Příště to chce trochu důkladnější studium internetu před odjezdem. Za tu nemalou částku jsme se tam rochnili aspoň 2 hodiny a pak s prsty se scvrklou kůží pokračovali směr Revelstoke.

Revelstoke se nachází asi 300 km od hranic British Columbia a provincie Alberta, má lehce přes 7000 obyvatel a je spíše doplňkem horského resortu než opačně. Pár hospod, fabrika na dřevo, ovšem i v této mini díře je bazén a zimní stadion. Lyžařský resort je poměrně mladý, teprve tři roky provozu. Dříve na jeho místě stála malá sjezdovka, nyní jich tam je několik desítek a hlavně se pyšní nejvyšším převýšením v celé Severní Americe. Jelikož dole už bylo jaro, jak je z fotografií patrné, byla spodní část už uzavřená. Nicméně i horní část stála stoprocentně za to. Základní stanice se nachází v nějakých 600 m.n.m. Odsud vás vyvezou dvě na sebe navazující kabinky asi do 1300. Z tama už pokračujete sedačkou až do 2400. Pro doplnění statistik kanadskoamerických sjezdovek, vleků a lanovek uvedu, že o ty v Revelstoke se stará pan Doppelmayr a zvládl začlenit i odpočívadlo na nohy. Krycí plexisklo a vyhřívaní pod zadek ovšem rozmazleným frackům z Evropy první den, kdy bylo trochu deštivo - chybělo. Co tu zdánivě chybí po cestě nahoru vám resort vynahradí 1000x při cestě dolů. Sjezdovky na rozdíl od těch evropských nejsou v dálničním stylu. Upravené, široké a rovné. Zdejší podmínky bych přirovnal, podobně jako na Mount Baker (Washington, USA) spíše ke stylu cross-country. Sjezdovky oplývají řadou terénních úprav, protisvahů, zkratek a nebo průseků v lese, které jsou také považovány za oficiální část trati. Je pravda, že pro mne, prkýnkáře byl zrovna tento lesní úsek vždy trochu noční můrou, ale taky se to dalo. Z obrázku je patrné kolik tam bylo místa.

Lahůdku pro nadšené vyznavače zimních sportů představuje část Back Country alias zadní strana, ta neupravená, divoká. V reálu to vypadá tak, že si ve 2340 m sundáte lyže a šlapete po vrstevnici asi 15 minut do nejbližšího kotle. Cedule varují, že tak činíte na vlastní nebezpečí, že hrozí laviny a že si musíte uvědomit co činíte. To vše ale zapomenete ve chvíli, kdy stojíte těsně pod štítem a koukáte dolu do kotle, kde je metr neupraveného prašanu. Zážitek neskonalý a nezapomenutelný. Doplním ještě cenové relace. Za denní skipass se tu očekává 60 CAD, což není k rozlehlosti areálu závratná částka. Investoři jsou údajně zatím červených číslech, ale slibují masivní rozšiřování, takže se ještě máme na co těšit. Je pravda, že v horních pasážích resortu si můžete o horské chatičce z Rakouska, kde si dáte pivko a Knödelsuppe, nechat jen zdát. Je tam úschovna zavazadel (bez hlídání) a malý bufet + pár laviček.

Kolem a dokola. Revelstoke je nádherný ski resort, který nabízí možnost vyžití pro lyžaře všech kategorií. S nádherně členitým terénem a úchvatným pohledem na údolí. Prostě wunderbar.

Sněhu už ale bylo dost, takže za rok zase na YDYKSEBU.
Sportu zdar - tomu zimnímu zvláště!

První Starbucks krámek v Seattle a první Canucks match... obojí za 1 s hvězdou

Nejen prací je člověk živ a tak bylo třeba i trochu rozptýlení. Volba byla jasná, Seattle. Krátká návštěva, "na kávu" a pěkný zážitek. Stejně tak můj první a asi i poslední match s Canucks. We are All Canucks - hlásá slogan nad GM Place. Ano, i já jsem Canuck.

Bílé plachty olympijských stanů pomalu mizí z mapy města Vancouveru, ještě zbývá odstrojit horské středisko Whislter a po olympiádě už zbudou "jen" tisíce fotek, vzpomínky a olympijské tričko co mám právě na sobě. Neděle je od slova nedělat, takže jsme zmanipuloval kamarády zleva a kamarádky zprava, přátelé z New Westu Zuzka a Martin vzali svůj luxusní VAN a v navigaci se nastavil kurz Seattle. Cesta po kanadskoamerické dálnici bez komentáře, až na fakt, že to často dost drncá. Naši silničáři tak mají zdatnou konkurenci v prznění silnic. Co je vám platných 8 pruhů, když povrch je kvality nevalné. No dojeli jsme safe and sound - tedy v jednom kuse.

Seattle, to je Starbucks, taky Amazon nebo Boeing ...
Město je pojmenované po náčelníkovi Seattle, kmenů Duwamish a Suquamish a jeho první evropská kolonizace začala kolem roku 1840. Je nejsevernějším městem USA na západním pobřeží. Co do velikosti, okupuje 15 místo v Americe. Samotné město má přes 600 000 obyvatel, ale jako obvykle tzv. širší městská oblast posune číslo o melounek výše. Prosperitu města nakoply v 80 létech společnosti jako Microsoft, Amazon, RealNetworks (RealPlayer) a nebo VoiceStream GSM. Dále je tu základna kávového impéria jménem Starbucks a také leteckého gigantu Boeing. Město toho nabízí moc a za jeden den se toho dá zvládnout i s dobrým fahrplánem málo. Nicméně podařilo se. Ihned po příjezdu do města jsme to střihli právě do Boeingu. Vedle jeho soukromé dráhy je Muzeum of Flight, představující vše od leteckých pionýrů až pro objevování Měsíce. Modří už vědí a ti co znají můj ICQ nick pochopí mou euforii, když přímo před barákem parkoval legendární F-14 Tomcat Fleet Defender. Geniální letadlo, neuvěřitelně výkonný stroj a taky počítačová hra mého mládí. Paráda. Vedle postavený A-6 Intruder krása číslo dva. V muzeu je docela dost exponátů včetně Mach 3 rychlovky SR-71 Blackbird, příjemná "obsluha" a taky jeden zástupce České republiky. Řítíce se k mému dalšímu oblíbenci z války ve Vietnamu - F-4 Phantom, vedle stojící soupeř z oné doby - MiG 21 měl povědomé znaky. Ano, MiG 21 vytažený za skládky v mojí domovině se vyjímá v super stavu a českými popisky v Muzeu letectví v Seattle. No co není to paráda?? Prohlídka pokračovala do původní fabriky Boeingu, kde jste mohli obdivovat výplatní pásku z doby minulé, s "rekordním" platem 12 dolarů za den! Dále expozici věnovanou dobývání výšin vesmírných, první lunární vozítku, záchranný modul atd. Venkovní expozice nabízela několik letadel a dvě lahůdky. Dnes již celosvětové nelétající Concorde v barvách British Airways a leteckou kancelář alias AIR FORCE ONE prezidentů Kennedyho, Nixona, Johnsona a dalších.

Začneme tím nadzvukáčem. Přátelé tedy nic pro klaustrofobiky a cestující co se nedokážou zabalit do dámské kabelky. Celé prostor v Concorde je tak stísněný, že průměrně ramenatý chlap má problém projít čelem napřed. Občas musíte uchem :-) Stísněnost panuje i v pilotní kabině a oné místnosti. Kde je místo obrovské jsou průduchy nasávající vzduch pod křídly, ale tam asi nikdo sedět nebude že. Air Force One zase naopak dominovalo prostorem. Radiová místnost, zasedačka, soukromá místnost, lehátka a taky ona místnost :-) kde byl patrně i Nikita Chruščov (anglicky Nikita Sergejewitsch Chruschtschow), tímto strojem taky letěl při návštěvě USA. Pro závěrečné foto české posádky jsme vybrali Concorde - foto řekl bych do žurnálu.

Pokračovalo se do centra města, kde je legendární starý market jídla, ovoce a zeleniny všeho druhu. Hlavně tedy ryb, které jsou tam fakt 100pro čestvé. Místo se jmenuje Pike Place a je domovem i první Starbucks kavárny na světě. Kafíčko mají stejné - dobré, takže jsem si v upomínku koupil pořádný Coffee Mug. Když už se mám přidat k většině kávoidního národa, která tahá svůj hrnek všude kde jdou, tak ať to má úroveň. Jinak Pike Place je pulsující market, kde prodavači ryb porcují obrovské tuňáky a tresky, hází je na pult a zpívají u toho. Stejně tak zelináři a další. Zakončeno obědem a pivem Alaska Lager - u mě dobrý.

Následoval přesun městem na vyhlídkovou věž Space Needle. Technologická vychytávka - rychlodráha o dvou stanicích - jménem Seattle Monorail jaksi nejezdila, takže jsme downtown přešlápli pěškobusem - bylo to celý kilometr a půl. Zradilo nás ale počasí. Tak jako ve Vancouveru, i v Seattle nevíte hodiny ani minuty. Ráno všelijak, přes oběd krásně slunečno, odpoledne přeháňky. Takže návštěva věže už se odehrála v přeháňce. I tak je to pěkný výhled z výšky cca 150 metrů. Na město, na vzdálený Mount Rainier, na přístav. U mne opět dobrý. Náš kapelmajstr Mates si místo tohoto pohledu v dešti užíval Muzea hudby. Seattle je totiž domovem grunge - žánru na pomezí hardrocku a alternativního rocku. A jsou s ním spojena jména jako Jimi Hendrix, Nirvana, Pearl Jam nebo Soundgarden. Jak jsem říkal, na toto město by se hodil týden, takže Seattle part 2 To Be Continued ...

We Are All Canucks ... a vyprášení Kojoti 4:1
Zpět do Vancouveru. Plánoval jsem to už dlouho a konečně se podařilo. Kupujíce poslední lístek v Cambie Pub na předposlední březnový den, připojil jsem se k 18 810 divákům při sledování "našich" chlapců proti Kojotům z Phoenixu. Nafoukaně prohlašuji, že od té doby co jsem přijel do města tak Canucks vyhrávají co se dá. Je pravda, že vedou divizi a v západní konferenci okupují pozice do 3 místa. Takže PLAY-OFF už je jasná věc. 3 x sláva. Zlí jazykové sice tvrdí, že jakmile se Canucks dostanou pod tlak, jdou do kytek, včetně bratří Sedinů. Inu uvidíme.

Před samotným zápasem proběhly obě hymny a poděkování Kanadským olympijským a paralympijským vítězům za jejich získané cenné kovy. Zápas s Phoenixem začal krásně. Odehráno 30 vteřin, 1:0, odehráno 5 minut, 2:0 ... odehráno 6 minut a bitka 5 proti 5. Rychlost a kreativita hokeje těšila moje divácké oko celých 60 minut. Divácká kulisa také. Trochu mne zmátlo místní publikum, protože na místního gólmana Roberta Luonga pokřikují Luuuuuu, což v hale zní jako Bůůůů. Inu co dále vykládat, vyprodaná hala a vítězství 4:1 ... no u mne dobrý!