Tento šampionát nemá jasných vítězů ...

Jsem to zakřikl. Sorry bratia. Ale za tu otočku z 3:1 na 3:4 si můžete i sami. Nevím. Nevím kde byla chyba. Finové rozhodně pohledný hokej nehráli, ale počítá se poslední zápas a na ten se zmohli. Škoda, moc velká škoda, česká partička vám tu (až na jednoho zakukleného čechofina) držela moc palce :-(

Na zítřejší match USA - CAN jsem velmi zvědavý, ale předpovídat už nebudu.

Dobrý den, sportu zdar, Martině zvláště ...

Jdeme to finále přátelé. Přibylo nám dalších pár kousků cenného kovu. Hokejky se zabalily pár hodin po fiasku a už ve městě nejsou. Naše česká partička fanoušků jede zítra podpořit Lukáše Bauera a včera na mejdanu poblíž Commercial / Broadway zpívala české písničky o 106 - jak když praští učitele.

Vezmeme to od těch lepších zážitků a půjdeme směrem dolů. Pomyslným Mt. Everestem byla další zlatá prezentace Martiny Sáblíkové. Vybaveni lupeny od "kamarádů" z US reprezentace (díky Bobe :-) vydali jsme se na Richmondský Ovál řádně vyzbrojeni. Česká vlajka Liptákova našla své místo hned na zábradlí v zatáčce dráhy a později i v objektivech fotoreportéru či kameramanů. (min. BBC a CT4 Sport nás zabírali) Atmosféra výborná, oranžové hloučky Holanďanů se mísily s kanadskou červenou a to toho se třepotaly vlajky české. Sportovním hantecem - byl plný dům.

Martina jela až v posledním páru. Clara Hughes - obrovský miláček publika nasadila laťku celkem vysoko. Taky se postarala o první velký otřes v hale. Následující Němka tomu dala ještě korunku tím, že pokořila čas 6.54, na který trenér Novák spoléhal jako na vítězný. Ty nervy nemá cenu popisovat. Koukáte na Martinu, přeskakujete na časomíru, zase zpět .... a potom .... je to tam. 6:50.91. České ostrůvky v hledišti propukají v nekontrolovatelný rej. Honza Bartůněk se prodírá skrz naší řadu na schody, běží dolů a stylem Barona Prášila odhazuje připravený klobouk v dáli ... a potom ... Martina ho při vydýchacím kolečku sbírá a my prožíváme i svých pět minut slávy. Klobouk je nápad kluků z osmé (8th Street - kde byla i včerejší párty). Nosí svoje klobouky s českými barvami všude, byli v TV, novinách, atd. Takže jeden slíbili i Martině Sáblíkové a všichni jsme se na něj podepsali. Martina byl dost vyčerpaná, takže už další kolečko nejela. Vítězné kolečko si za ni střihnul dojatý trenér Petr Novák. Mávaje bruslemi nad hlavou, poctivě oběhl všechny české hloučky v již vyprazdňující se hale v Richmondu. Doběhl i k nám. Hulákal z plných plic, díky za fandění, díky kluci. Není zač trenére, dělali jsme co to šlo a díky vám i Martině za nezapomenutelné zážitky. Díky moc.

Na oválu se mi podařilo ukořisti i volný lupen na medailovou ceremonii, takže veleúspěšný den české reprezentace pokračoval. Ten den ještě skórovala mužská štafeta a předávání tak byla dvě. Štafeta bohužel jen video přenosem, ale i tak. Hala BC je totiž pěkně velký baráček. Pokud jsem dobře slyšel, tak má svou plochou největší střechu z teflonu v Severní Americe. Vztyčenou ji drží "vzduchová" bublina a místní historka vypráví o tom, že když se do pláště udělala díra, celý to bylo dole do 15 minut. Stránky haly včetně návrhů na její modernizaci si můžete prohlédnout tady. Moje amatérské video, kdy za blesků fotoaparátu a tónů naší hymny, letí vzhůru naše vlajka je na YouTube. Pravda, není to úplně košér, a dostal jsem informační mail, že natáčím pod 5 kruhy bez licence, ale video zatím žije.

Co tu máme dále. Jo hokej. Slováci včera hráli dobře. První třetinu bázlivě, druhou lepší a poslední 3 minuty zápasu?? Bylo mi neskutečným potěšením sedět v kanadském pavilonu, oslavovat oba góly a sledovat protáhlé kanadské obličeje. Myslím, že se zapotil celý národ. Každopádně s USA je čeká těžký zápas, všechny televize jsou nadšené z utkání století a drama vrcholí. Osobně favorizuji USA, hrají kompaktnější hokej a na hrách ještě neprohráli. Ač vždy fanoušek javorového listu, přeji to US. Kanadská naducanost už nezná mezí. Před zápasem se Slováky jasně hovořili o finále s USA. No nic uvidíme v neděli kdo se bude smát.

Slováci. Chlapci naozaj škoda, na buduce viac korculovat a je to doma. Fandili jsme tu všichni Češi co to šlo a jsem si jistý, že bronz je váš. Zaslouženě. Na ty poslední tři minuty bude Kanada vzpomínat ještě dlouho. Pět vteřin před závěrečným hvizdem mohl skórovat domácí "Canuck" Pavol Dimitra. Brankář Roberto Luongo se s ním pak pozdržel při gratulaci. Možná mu říkal, díky Pavol, můžeš hrát za Vancouver Canucks i nadále :-) Ale to jsou spekulace. Na Slováky se chystám dnes večer a držím palce.

Češí? Hm... má smysl k tomu něco dodávat. Vokun (jak tu říkají Tomáši Vokounovi) zachránil bezpočet střel, ale s tupým útokem a děravou obranou co naděláte. Vzpomínal jsem to už po zápase s Lotyšskem. Hokejový Pán Bůh nám to tenkrát věnoval, nabídku kupte tři piva a to čtvrté máte grátis, taky nedostáváte dvakrát po sobě že. Takže co. Článků kde je chyba, že nejsou sportovní třídy ... víme, známe, čteme. Teď aby s tím ještě někdo něco udělal.

Radujíce se především z těch úspěšných českých sportovců, včera i bronzové Šárky Záhrobské a pěkného zápasu Slováků, uspořádali jsme pravé české mejdlo a kanadským pivem (fuj) a nefalšovanými lidovkami. Našli se muzikanti, donesli kytaru a už to jelo ... Sbohem galánečko, Fotbal od Nohavici a nebo Ivan Mládek ... atd. Existuje videozáznam, bohužel nepublikovatelný. Já totiž umím zpívat aby bylo jasno a tam to vypadá, že ne.

Zítra se chystáme na poslední kousek. Jedeme do Whistleru podpořit Lukáše Bauera. Ve Whistleru jsem ješte nebyl, takže můj kamarád Sony má baterky a memory na plný kotel a zpravodajství bude následovat.

ZOH 2010 – Vydělej nebo zemři...

Editovaná verze mého článku pro ekonomický týdeník Profit.

Zimní olympijské hry ve Vancouveru mají za sebou první týden a teď už se vlastně blíží k závěru. Ve Vancouveru jsem strávil od ledna více jak měsíc a půl a slyšel jsem názory místních obchodníků, obyvatel města i návštěvníků her. Jaké ohlasy hry vzbuzují, jak ovlivní podnikání, ale i životy občanů Vancouveru?

Podívejme se trochu pod pokličku 21. zimních olympijských her a pojďme zhodnotit klady i zápory, které takováto akce přináší hostitelskému městu, ale i celé zemi. Hodnocení pak může posloužit i jako nápověda pro ty, kteří tvrdí, že podobnou, vlastně mnohem větší akci může uspořádat, ale především zaplatit i Praha.

Ještě začátkem ledna 2010 město si Vancouver připomínal hry pouze vlaječkami v ulicích a billboardy hlavních sponzorů v metru. Dva týdny před začátkem se však město dalo do pohybu, začaly uzavírky v okolí hlavních sportovišť, přibylo nové hlášení o dopravě a město zaplavila vlna modrých bund, které nosí dobrovolníci.

Vancouver po několik desetiletí okupuje přední příčky v žebříčku míst, kde se nejpříjemněji žije. Před olympijskými hrami hostilo několik významných událostí, např. konferenci Spojených národů nebo Světovou výstavu Expo ´86. Vancouver však patří také mezi nejdražší kanadská města s nejvyšší cenou nemovitostí na trhu. Poněkud vyšší ceny tu platí i pro další statky. Ať jsou to potraviny, alkohol nebo benzín, v British Columbia vše stojí o poznání víc než v ostatních kanadských provinciích. Jako většina z nich i BC uplatňuje na nákup zboží buď provinční nebo federální daně. V mnoha případech obě. Jednou z výjimek je stát Alberta, kde se provinční daň neplatí. Daně jsou asi to, co zdejším Kanaďanům nejvíc vadí. Celá Kanada by však od poloviny tohoto roku měla daňový systém sjednotit. Provinční daň z prodeje (PST) a federální daň (GST), které se u různého zboží a v různé výši připočítávají při nákupu, nahradí sjednocená daň (HST – Harmonised Sales Tax). Ta přidá cca 12 % a víc na veškerý prodej – bez výjimky. Dnes například na určité věci (např. kávu) provinční daň neplatíte. Pro koncového spotřebitele se tedy zdraží vše.

Ve Vancouveru se navíc od ledna 2010 zvedla i daň z nemovitostí. Majitelé bytu nebo domu s pozemkem od ledna zaplatí víc. Zlí jazykové tvrdí, že tyto daně budou platit Kanaďané kvůli olympiádě ještě hodně dlouho.

Jaký je tedy postoj veřejnosti k pořádání zimních olympijských her? V obecné rovině převládá spíše názor, že hry budou pro město užitečné. Povedou k propagaci jak města Vancouveru samotného, tak provincie British Columbia, potažmo celé Kanady. Rovněž obrovská masa lidí, kteří město během her navštíví, přinese místním obchodníkům vyšší zisky, z čehož získá na daních opět město.

Hry s sebou však nesou i náklady. Zadlužení města versus výstavba nových infrastruktur. To jsou další témata, při kterých se názorové skupiny s opačnými názory po hrách střetnou. Začněme například u dopravy, která se podle obyvatel města díky hrám zlepšila. Před zimní olympiádou dostavělo město třetí linku metra. Kritikové tvrdí, že ji muselo dostavět. Zdejší SkyTrain je kombinací podzemní a nadzemní automatické dráhy – vlaky jezdí bez řidiče. Canada line, jak se třetí linka jmenuje, doplnila již existující Expo a Millenium Line. Centrum města se tak spojilo s mezinárodním letištěm Vancouver a usnadnilo se i cestování do Richmondu nebo do Victorie, hlavního města Britské Columbie. Victoria totiž leží na ostrově Vancouver Island nelze se tam dostat jinak než trajektem, který vyplouvá z Tsawwassenu, jižně položené části BC. Canada Line tak výrazně usnadnila cestování v centru a ulehčila přeplněným autobusům.

Další významnou stavbou je úprava dálnice číslo 99 z Vancouveru do horského střediska Whistler, kde se pořádá většina alpských disciplín. Dálnice zvaná Sea to Sky nebo také Highway of Death cestování do Whistleru často dramatizovala. Sesuvy balvanů nebo dopravní nehody dokázaly řidiče uvěznit na pět hodin i déle a záchranáři se k nehodě museli doslova prodírat. Také díky olympijským hrám se dálnice rozšířila na čtyři pruhy a je bezpečnější. Ano, zpozorněli jste dobře. Dálnice jsou zde i dvouproudové, na druhou stranu je tu pojem dálniční známka neznámý.

Město ale nebudovalo pouze nové stavby. Pokusilo se využít sportoviště hotová, a tím ušetřit. Hokej se proto hraje v BC Place a v Canada Hockey Place. Mimo olympiádu se ale tato hala jmenuje GM Place. Je to trochu zvláštní, jelikož oficiálními vozy her jsou Chervolet a Buick, právě z koncernu GM. Hry také využívají univerzitní kampus University of British Columbia (UBC) a Pacific Coliseum. Největší investice do sportovišť tak putovaly na rychlobruslařský ovál v Richmondu a do modernizace horského střediska Whistler.

Vyplatilo se to, i když podle mého názoru nemohou sportoviště stavěná pro národní úroveň tak snadno pojmout davy návštěvníků při olympijských hrách. Proto například ve srovnání se ZOH 2006 v Turíně se ve Vancouveru mnohem častěji stojí ve frontách na sportoviště, do národních domů, na atrakce – na cokoliv. Prostranství před branami sportovišť jsou zkrátka malá a pokud se přidají bezpečnostní zóny, působí to velmi stísněně. Dokonce i místní televize už ironicky nazvala Vancouver městem front.

Sportovištěm, které naopak kapacitními problémy netrpí, je právě nový rychlo bruslařský ovál v Richmondu a jeho okolí. Ten je de facto jediným sportovištěm, které vzniklo speciálně pro zimní hry. Projektanti oválu chtěli vytvořit nejen špičkovou závodní dráhu, ale zároveň ve městě Richmond vytvořit originální sportovní centrum, které bude sloužit po generace. Richmondský ovál je bezesporu velmi unikátní stavbou při pohledu z venku i zevnitř a věřím, že i po skončení her se velmi dobře uplatní.

Skupině, která je olympijským hrám spíše nakloněna, dává zapravdu i nedávná historie. Světová výstava Expo ´86 byla pro město také velice náročná, ať šlo o náklady nebo organizaci. Z dnešního pohledu se to však rozhodně vyplatilo. Luxusní čtvrť False Creek (kde mimochodem stojí i olympijská vesnice) byla ještě před 30 lety pustá a špinavá, zapomenutá. Zájem o město po Expu a zejména masivní příliv nových obyvatel především z Asie proměnil tuto část města v zónu s výškovými budovami, parky a nádhernou cestou pro pěší a cyklisty podél slepého ramene – zvanou seawalk. Některé budovy se dostavují ještě dnes a mezi rarity patří například 18patrový obytný dům, kde výtahy jezdí přímo do bytů obyvatel. Cena tomu odpovídá: nadstandardní byt o rozloze 100 metrů čtverečních stojí v přepočtu 20 milionů korun. Majitelé za to ale dostanou už zmíněný výtah do obýváku a výhled na moře a zátoku False Creek, což je k nezaplacení. Paní Joan Lee, korejská Kanaďanka, která jeden byt v prestižní čtvrti False Creek vlastní, je přesvědčena, že OH 2010 město zvýrazní ve světě a přivedou mnoho nových návštěvníků, kteří se tu možná i usadí. „Možná tu bude i česká komunita za 20 let,“ předpovídá příliv českých usedlíků a dodává, že i korejská komunita se rozšířila až po Expu, kdy přišla i ona sama. Upozorňuje však na to, že bezpečnostní opatření v roce 1986 nebyla ani zdaleka na úrovni těch dnešních, natož tak přísná jako při ZOH. Atmosféra byla tehdy mnohem, mnohem uvolněnější. Její optimismus nesdílím, Čechů je tu sice dost, ale bohatí businessmani z Hongkongu, to je jiná káva.

Návštěvnost a peníze turistů, nebo přeplněné město se zavřenými ulicemi? Takové je další téma diskusí v ulicích. Většina obchodníků v centru vyjádřila spokojenost, hry jim zvýší obrat a zisky. Manažer John Taddart z pobočky rychlého občerstvení Tim Hortons dodává: „Věříme, že centrum města bude velkou, pulsující promenádou. Pěší zóna poblíž Granville Street, lanová atrakce ZipLine na Robson Square, to vše bude lákadlem pro mnoho lidí. A my jsme na tento nápor připraveni.“

Většina dobře položených obchodů, kaváren, restaurací proto zavedla 24hodinový provoz. Pouze na dobu olympijských her nabraly brigádníky a čekají, zda se tento odhad vyplatí. Mimo restaurací Tim Hortons tak učinily i některé pobočky McDonalds, Starbucks a další. Nikdy se nezavírá ani v horském středisku Grouse Mountain, které leží nejblíže městu. Ano, je to neuvěřitelné a možná až bláznivé, ale během her si tu můžete zalyžovat i ve tři hodiny v noci. Otevřeno je po celou dobu her nonstop. Bohužel vzhledem k počasí však středisko Grouse Mountain na tomto rozhodnutí asi moc nevydělá. Teplota ve Vancouveru se od ledna pohybuje od 4 do 15 stupňů na nulou a proto na 1253 metrů vysokém Grouse Mountain moc sněhu nezbylo. Resort se tedy snaží návštěvníky nalákat jinak. Televize NBC zde pořádá pravidelné show, rekapitulace výsledků olympijských her, rozhovory se sportovci a další. Cena 45 CAD (850 CZK) za pouze vycházkový nebo 55 CAD (1010 CZK) za lyžařský pas je za současných podmínek vskutku vysoká.

Nedostatek sněhu však není jediný problém, který místní obchodníky trápí. Požadavky na bezpečnost her, zejména po nedávném neúspěšném útoku na letadlo v USA, jsou podle mnohých názorů přemrštěné. Řada ulic v okolí zimních stadionů BC Place a Canada Hockey Place je už od 1. února neprodyšně uzavřena, stejně jako několik ulic v okolí olympijské vesnice. A jelikož všechna tři místa leží v těsné blízkosti centra, řada obchodníků může místo zvýšených zisků očekávat spíše bankrot. Do uzavřených ulic smějí vstoupit pouze členové VANOC (The Vancouver Organizing Committee) a lidé, kteří tam bydlí. Tyto dvě skupiny však velkou tržbu neudělají, a proto se už v centrále VANOCu scházejí žádosti o odškodnění za ušlý zisk.

Jaké tedy nakonec budou 21. zimní olympijské hry ve Vancouveru? Finančně i obecně ziskové? Nikoho jistě nepřekvapí, když dodám, že 12. února 2010, vzápětí po zapálení olympijského ohně, se veškeré negativní pohledy na hry a vše kolem nich vytratily. Převládla obrovská kanadská hrdost a nadšení. Kanaďané jsou pyšní, že mohou hostit olympijské hry, a tento pocit je opravdu obdivuhodný. Zda jejich radost budou sdílet i další generace, které hry nejspíš zaplatí ve zvýšených daních, to teď samozřejmě nevíme. Pro srovnání o náročnosti splácení výdajů olympijský her můžeme uvést příklad ze zimních olympijských her v Calgary 1988, které město splatilo po 20 letech, v roce 2008.

Jednu odpověď už bych přesto měl. Ač bych si velmi přál vidět Martinu Sáblíkovou s další zlatou olympijskou medailí, troufnu si tvrdit, že u nás doma se toho nedočkám. Olympijské hry jsou sice krásné, ale hostitelská země na jejich uspořádání musí mít kapacity, finance a fungující organizaci. To u nás zatím chybí. Kanada už tyto podmínky dvakrát splnila, věřme tedy, že se jí to povede i napotřetí.

Papa lala sbohem Rogers ... nazdar FIDO ... a díky Hokejový Pane Bože !!!

Pořídil jsem si novýho čokla, jmenuje se Fido, je moc fajn, šikovný chytrý a moc nestojí. Já jsem zase stará trubka, co nedodržela pravidlo 2 x měř, jednou řež. No co. Chybami se člověk učí, patrně až do ulehnutí do truhly. Takže co máme za novinky v Raincouveru - ANO už tu zase leje :-)

Novinky pro dnešní den. Zpackaný mobilní operátor, zpackaný zápas s Lotyšskem, zpackaný počasí, ale také velmi veselý řidič autobusu, příjemná hospoda u Tří Lvů a hlavně zítra šance na další zlato Martiny Sáblíkové. Pojďme tedy popořadě.

Otevřeme něčím klidnějším a zábavnějším než byl dnešní zápas s Lotyšskem. A to tím, jaká jsem trubka. Bažíce po spojení se světem, vpadl jsem do prvního možného mobilního operátora - Roger Wireless. Neznaje poměry a v domnění, že smlouva je jen na rok, jsem si pořídil Pay as You Go (česky GO / Twist / Oskarta). Že to je drahý jak pes a že jsem na tom prodrbal nemalé love + za aktivaci a SIM kartu (viz. první článek) hovořit netřeba. No tak dnes jsem tomu učinil rázný konec a pořídil si tohoto milého psíka. Sranda je, že Fido je low-endová dcera, kterou vlastní Rogers. Tedy koupil ho poté, co Fido začal na trhu řádit s ultra levnými cenami. Takže stejná síť, ale jiný segment zákazníků. Jako kdybych ten marketingový blábol už někde slyšel ...hmm.
Já mám tedy 6 hodin airtime (hovorné) + sms příchozí, odchozí, nepříchozí, do Kanady, do EU vše zdarma za 35 babek. 3x Vivat a příště s rozmyslem.

Dále tu máme infarktové posezeníčko v UBC Thunderbird aréně na zápase Česká republika vs. Lotyšsko. Pumpa vám skáče ještě teď že? No jak řekl kamarád Mirek ze Lhoty. "Jestli bylo smyslem Finům toho moc neprozradit, tak se to povedlo na 100pro". Obávám se však, že to byla čistá realita a že Hokejový Pan Bůh nám dal předčasný dárek k Vánocům 2010. Do boje s Finskem tedy jdeme už bez žolíka. Prvních 15 minut jsem si říkal ok, to bude v cajku. Dáme zase 5:2, a zařadíme se tak po bok Kanady, která smetla Německo 8:2. Jo chyba lávky. Od druhé třetiny jako by nastoupil kádr B a česká mašina se jaksi zadrhla.
Vyrovnání na 2:2 bylo noční můrou už jen z toho důvodu, že celá "obrovská" UBC aréna se přidala na stranu Lotyšů (můry jedny Kanadský) a hnala Lotyše dopředu jak smyslů zbavená. A že to nebyl příjemný řev v hale, to mi věřte. Výsledek znáte, pěkný hokej to rozhodně nebyl a doufám, že Finsko na tom bude zítra ještě hůř než my.

K UBC Thunderbird aréně poznámka. Ač postavena před několika lety, kapacita pouhých 6000 diváků ... no pardon ... to je Olympiáda?? Studentský stadion působí trochu dojmem dorostenecké ligy, horní řady na sezení jsou plechové lavice. A třeba že jsou moderní, pořád jsou to studené plechové lavice. Trochu škoda, a hovořím o tom v ekonomické glose (na Blogu koncem týdne). Město se snažilo na ZOH ušetřit a využít stávajících sportovišť. UBC Aréna je ale přeci jen trochu malá hala.

Kde jsem to skončil. Jo aha. UTRPĚLI JSME VÍTĚZSTVÍ .. HIP HIP ..??? UFFF ... říkával jeden můj kolega. Stejně tak Slováci to měli o fous s Nory a vůbec zatím tu máme turnaj kde outsideři překvapují a profíci jdou do kolen. No doufejme, že to nebudou ta naše "kolena".

Zážitky pro dnešní den mi rozjasňují dvě pozitivní události. Tou první je cesta autobusem číslo B99 - expres line do UBC Arény. Věčně narvaný k prasknutí, byl i cestou na zápas. Nicméně aktuální šofér Grant měl velký smysl pro humor. Popoháněl cestující mikrofonem do zadní části autobusu s tím, že v zadní části je BAR and FREE BEER ... + Coffee. 50 hlavý dav se bavil. Na to jsem já řidiči po nastoupení hlásil, že Kanada vede 3:0, což on předával dále to autobusu - opět prostřednictvím interkomu. No a když zjistil, že ho nahrávám, vyšrouboval své exhibicionistické choutky na maximální úroveň a sdělil všem, co si myslí o zápase CAN - USA. To vše, za běžného provozu, zastavování na zastávkách a jízdě po čtyřproudové silnici. Inu, posuďte sami na YouTube

Druhá příjemná záležitost nás čekala na cestě zpět. Na Broadway jsme objevili Caffe / Restaurant Tree Lions (alias Restaurace u Lva) a zde jen telegraficky. Dobré pivo, dobré jídlo a servírka, která chtěla naučit pár slov česky. Takže jsme ji naučili z češtiny to NEJDULEŹITÉJŠÍ .. však víte ... :-))

Takže přátelé. 3:33 ráno kanadského času - jdu na kutě. Těšíce se, že zítřejší den bude veselejší, jak z pohledu Martiny Sáblíkové, tak našich hokejek.

Sportu zdar - Martině zvlášť.

Pro anti-sportovní talenty a odpírače olympiády obecně tu mám článek v záloze. Návštěva Museum Of Anthropology. Japanese Memorial Garden a nebo Vancouver LookOut bude následovat posléze.

The Mighty has fallen, aneb pýše předchází pád a k nám do města přišlo jaro

Krátké zprávy z lepší – kanadské společnosti. Budou vesměs o hokeji, protože žiji olympiádou, žiji hokejem !! Ale taky k nám dorazilo jaro, místo na svahu Grouse Mountain tak uvolní lyžaři divoké zvěři a my – česká partička – se těšíme na 3 medaili Martiny Sáblíkové.

Naše chlapce jsem viděl na živo v hale bohužel jen na zápas se Slováky, zbytek na obrazovkách v centru. Hala pěkná, atmosféra dobrá, fandili jsme o 106, ale hokej zatím nesehraný. Canada Hockey place se v „civilu“ jmenuje GM Place (General Motors) a je základnou domácích Canucks. Na ledovou plochu je vidět bez problémů, ať už máte místo kdekoliv. Až se vrátí místní NHL zpět do města, půjdu jistě vyzkoušet. Ale i tady na vás čeká kousek „Ameriky“ viz upozornění, neopírejte se o zábradlí. Dobrovolníci v modrém to myslí vážně a buzerují vás, kdykoliv se opřete dopředu.

Údajně aby ti za vámi viděli. Hm.

Zpět k hokeji. Výsledky zápasů znáte. Dnes prohra s Ruskem, myslím není na škodu. Naši jsou konečně docela slušně sehraní a prohra v základní skupině jim dodá novou chuť bojovat a neusnou na vavřínech. Tak jak se to stalo našim hostitelům. :-)

Vzpomínáte na můj výlet do hlavního města Victorie? A ta sebejistá paní na trajektu. Oooo jasně zlato bude kanadské. Moc rád bych ji teď „pogratuloval“ k úžasné prohře s USA. Američané slaví zasloužené vítězství nad Kanadou na OH po 50 letech. Vítězství to musí být extra sladké a pro Kanaďany prohra extra hořká – velký nápis na Canada Hockey place totiž hlásá - IT´S OUR GAME. Inu my víme, že Kanada je kolébkou hokeje, ale chlapcům s javorovým listem na hrudi to také jistě pomůže v menší sebereflexi. Jako tragédii to už teď ale berou běžní Kanaďané. Na webu CTV si můžete v sekci PHOTOS prohlédnou dlouhou sadu fotek frustrovaných kanadských fandů. Jestli Kanada vypadne předčasně s Ruskem, tak to tu bude asi pěkný mazec. No třeba pak budou předražené olympijské suvenýry zadarmo.

Kolem a kolem. Sláva vítězům a čest poraženým. Ještě není všem dnům konec. Kdo dnes vyhrál byl nezainteresovaný fanoušek na zápase CAN – USA, protože to byl „špíl“ na 1 s hvězdou 3 x podtržený. Bravo, já jsem si to užil.

Další radost nám dnes udělala i Martina Sáblíková a ke svému zlatému kovu přidala i kov bronzový. Pár minut to vypadalo i na stříbro, ale medaile jako medaile že. Takže super. Pro naší českou partičku zapálených fanoušků měl dnešní den připravena i další pozitiva. Na závod 500m žen rychlobruslení v Richmondu jsme se dostali náhodou, přes jednoho pána z výpravy USA. Potkali jsem ho minulou neděli před halou – nabízel zbylé lístky. Slovo dalo slovo, pán má i další volné lupeny a dnes jsem s ním za cenu průměrného pražského platu vyměnil deset lupínků na 5000m ženy. ANO přátelé. My tam budeme a my tu Martinu podpoříme. :-) Takže fasa ako hovori naší východní bratia. Až teď jsem si vygoogloval, s kým jsem si to dnes povídal u Starbucksu na kávě. Top management US rychlobruslení neznaje, jsem si jak s největším kámošem na pivku klábosil s jedním z prezidentů US speed skatingu. :-) No co, mobil na pana prezidenta jsem si uložil, člověk nikdy neví. A nutno říct, že lupeny prodal za cenu běžnou, uvedenou na lístku. Nikoliv jako překupníci za dvojnásobek či multinásobek. Těšíme se moc!

Co tu máme dále. Inu do města přišlo definitivně jaro – tedy spíš brzké léto – jak tu říkají. Skupinka starousedlíků sice tvrdí, že ještě v březnu může napadnout, ale já tomu moc nevěřím. Poslední čtyři dny tu máme + 7 +9 +10 a odpoledne i + 16. Já jsem tak definitivně prozatím odpískal svou nadějnou kariéru („promoval“ jsem jediný bez komentáře šéfa) sněžného šoféra Sno-Limo. A místo na svahu Grouse Mountain, dá-li se to ještě lyžařským svahem nazvat, jsme s kolegou Danem přenechali divoké zvěři. Na fotce srna a dvě mláďata tak zvyklá na lidi, že se nechala málem pohladit. Nicméně svoje prkno už na Grouse asi nevezmu a budu doufat, že se povede nějaký výlet buď do USA nebo na kanadskou legendu BigWhite. Uvidíme.

Dnešní krátké sportovní zprávy uzavřeme vůní benzínu a kávy. Při nákupu kávy jsem si musel zaznamenat velikost kelímku, kterému tu říkají – regular – tedy normální. No nevím, půl litru kávy na ráno mi přijde trochu moc a občas mam pocit, že obyvatelům Vancouveru koluje v žilách místo krve káva. Hustota kávových čerpacích stanic typu Tim Hortons, Starbucks, Wave Coffee, Blenz Coffee tomu napovídá. Není výjimkou, že jsou na ulici hned vedle sebe. Kávo-magořina :-)

Za to s oktanovým číslem na těch skutečných benzínkách si hlavu nelámou. Stojany vybavené terminálem, tedy zaplať a pak čepuj mají následující benzínové favority.

Malé promo. Dnešním dnem by měl v tištěném ekonomickém týdeníku Profit vyjít můj krátký glosář bilance zimních her z hlediska obchodu. Elektronickou verzi vypustím posléze.

Držte palce na další české úspěchy.

Sportu zdar, hokeji zvlášť!

PS: Sólokapr na úplný závěr. Pamatujete si toho pána s vousem co hovořil na zahájení olympijských her? O tom, že jsou jiní než Američané, říkají "ZET" místo "ZII". O tom jak jsou hrdí býti Kanaďany. Takže si tak sedíme, tuším že v sobotu, v zapadlé hospůdce v Burnaby. Kámoš spulubydlič Tom z Třeště si odskákne na svojí pravidelnou "kouřovou" ven. No a koho dotáhne? Shane Koyczan - public speaker a ten chlapík z ceremonie. :-) Krátký příjemný pokec o rozdílech Kanady a USA. Fajn chlapík. Jeho speech WE ARE MORE - DEFINE CANADA si můžete dát na YouTube.

Z kanadského Vancouver - dobrou noc, vlastně 12.30AM, takže dobré ráno'

Oheň vzplál, Martina je zlatá, Lukáš bronzový a já dojatý …

Za posledních pět dní se v mém dočasném domově událo spousta nového. Začala nám olympiáda a celé město se dalo do pohybu. A ač stále dobře vím, kde domov můj a ta krásná země, tak s respektem říkám. I am proud to be temporary Canadian!

Ještě začátkem ledna 2010 město připomínalo olympijskou událost pouze vlaječkami v ulicích a billboardy hlavních sponzorů v místním metru. Poslední dva týdny před začátkem se však město dalo do pohybu, začaly uzavírky v okolí hlavních sportovišť, přibylo nové hlášení o dopravě a město zaplavila vlna modrých bund, které nosí dobrovolníci pomáhající na hrách.

Záplava se také koná v místní sociální dopravě a ačkoliv město povolalo několik nových souprav – typ Bombardier Mk 2 – metro je prostě narvané k prasknutí. Ze složení národností nově příchozích řečeno - k ruskému prasknutí. Rusko se totiž ve Vancouveru presentuje svým domem zejména kvůli následujícím hrám 2014 v Sochi a tím pádem je tu Ivánků a Nastěnek … jak n...nových hub po dešti na mojí rodné Vysočině. :-)
K mé smůle, zanechaly opakované hodiny ruštiny z roku 2005 (ty původní jsem měl v roce 1991) v mé hlavě střípky znalostí, takže si vždy po cestě do centra opepřím jízdu nějakou vesele-přihlouplou historkou Ivana a Nasti. да туалет здесь красивый. No to v Rusku všude nemáte, že?

Opusťme ale naše ruské (ne)přátele a pojďme se věnovat těm novým, kanadským. Kanada je hrdá na to, že hostí olympijské hry. A ačkoliv tu jsou protesty, obyvatelé už jednou hry odmítli, vedla se diskuze zda hry ano či ne, v okamžiku, kdy byl zažehnut olympijský oheň, 12. února 2010 se veškeré negativní pohledy na hry vytratily. Převládla obrovská kanadská hrdost, která je vskutku obdivuhodná. Ano, naši fanoušci jsou také skvělí. Potkáme-li někoho v centru s českým dresem – hulákáme na sebe Češi do toho !!! o 107. Nicméně, Kanaďané svou hostitelskou národní úlohu berou smrtelně vážně. Potkáte mladou mamku, oblečená celá do velmi slušivé bundy GO CANADA GO (speciální edice na OH 2010), mamka tlačí kočár, v něm dvě tříleté holčičky. No co myslíte pane doktore? Měl ho tam? NO MĚL !!! Jasný, holčičky mají taky vohoz GO CANADA GO, no a taťka za nimi?? Otázka za dollar? ANO, vyhráváte 17.58 českých kaček. Dále tu máme vlaječky na autech, polepené výlohy McDonaldu, Starbucksu a dalších. Autobusy křižující město s nápisem GO 4 GOLD CANADA. Prostě to tady neuvěřitelně baští a s chutí se podělí i o vaši radost. Aby nebylo všechnu úplně růžové, místní CTV to občas s tou hrdostí přežene a trapná interview jsou na pořadu dne. Stejně tak 100000x opakovaná zlatá kanadská z boulí v TV. Ale co, jsou doma, mají na to právo.
Naštěstí na LIVE OLYMPIC kanále YouTUBE tolik těch blábolů neběží, takže si užívám 4 kanály LIVE. Telku nemaje, děkují tímto společnosti GOOGLE a zakladatelům JU TUBA, že jsou frajeři a že mi tu vymoženost dopřáli.

Nesedíme ovšem doma, nýbrž fandíme v ulicích. A byl jsem tam i na ceremonii. Zvýšená bezpečnostní opatření zapříčinila, že město Vancouver má po první přezdívce Raincouver i další a to City of Lineups alias město front. Stojí se všude. Na vstup do areálu s obří obrazovkou LiveCity Downtown, na vstup do národních domů, na párek, na ...(víte co). Ve frontě se pak divíte proč na vstup do LiveCity, kde se má nacpat 9000 lidí jsou 3 rentgenové dveře. Inu VANOC šetří a my s klukama z OSMÉ (8th street – tímto zdravím Matese, Honzu, Kubu, Lukáše a další) jsme se vydali jinam. Útočiště nám bylo poskytnuto v kině Vougue Theatre v samém srdci města na Grandville street. Zahajovací ceremonii dávali na velkým plátně, a protože tou dobou už venku opět pršelo, pohodlné sedačky a velké plátno, to byla jasná výhra v loterii. Zahajovací ceremonii netřeba popisovat, určitě jste viděli alespoň ze záznamu. Já jen vypíchnu dva momenty. Poctu gruzínskému sáňkaři Nodaru Kumaritašvili a kanadskou hymnu, kterou jsme si dali v kině hned dva krát. Mezi reklamní pauzou moderátor rozdával lístky, přeběhla poblázněna Kanaďanka, bez zájmu o lístky jen proto, aby 300 lidem v sále sdělila, že je hrdá býti Kanaďankou, hrdá na Vancouver a že si dáme hymnu ještě jednou. 300 lidi v kině vztyk a sborem dalo Oh Canada … Vlastně ještě třetí moment. Jarda vlajko nosič u toho nástupu solidně žvejkal. No co no, není každý den posvícení, že? Jinak se myslím, že ceremonie byla povedená show.

Po nezdařeném vztyčení čtvrtého sloupu a zapálení ohně, byli všichni trochu vedle kam to Wayne běží a asi to byl i záměr. V bedně jste viděli jako kolem jeho auta pobíhají lidi, z jedné restaurace vyrazil číšník, doprovázel i cyklista atd. My jsme si jeho cestu vychutnali ještě v klidu na plátně a pak se vydali na Waterfront ten táborák ohlídnout osobně. Cestou jsme potkali paní s pochodní, jedna z dlouhého řetězu nositelů, takže jsem si sáhl i na ni (na tu pochodeň, ne tu paní :)

A teď to hlavní. Ano je to ve všech novinách a dnes k tomu přibyl i bronzový Lukáš Bauer, ale MARTINA JE ZLATÁ a je to naše další zlatá olympijská holka. Po Katce Neumanové, kterou jsem měl tu možnost před 4 lety v Turíně také vítat, se mi poštěstilo i tentokrát. Nabídl jsem se pomoct v Českém olympijském domě a byl jsem na místě činu, když tento krásný okamžik nastal. No co to budu dlouze opisovat. Strávit den v Českém domě, ve společnosti komentátorských es formátu Miroslava Bosáka nebo Štěpána Škorpila, při sledování projekce z OH popíjet točenou Plzeň 12 a radovat se ze zlata Martina Sáblíkové. To byl den za milión přátelé. Těsně před příjezdem Martiny Sáblíkové do ševelícího davu nenápadně vplul i premiér Jan Fisher s chotí. Normálně v texaskách a saku. Pohoda jazz. Za pár minut už tu byla i zlatá medailistka a nastal kolotoč focení, rozhovorů ale před tím, národní hymna v podání klavíru. Asi stárnu, ale byl jsem dojat.

Premiér Fisher vystřihl při předávání velmi příjemný a smysluplný proslov (ano není to politik), poděkoval Martině a pak dál participoval na celé té slávě. Nenuceně a v pohodě. Díky pane premiére, vy víte za co. Státní představitele ještě doplnil ministr obrany Martin Barták, který měl ten den údajně narozeniny, takže si nadělil takový dárek.

Zlatý večírek jsem opustil těsně před půlnocí a těšil na další české placky. Před odchodem jsem to ještě prokonzultoval s Mirou Bosákem a šel jsem do hajan. A zase to vyšlo, dnes s Lukášem Baurem. Do Whistleru jsem se bohužel nedostal, takže jsem fandil s kamaradem YouTUBEm, nicméně plánuji na skiathlon a závěrečnou padesátku. Ale do té doby, se určitě ještě ozvu.

SPORTU zdar!!

Victoria - the capital of BC

Malý kousek opravdové Anglie na ostrově Vancouver Island, viktoriánský styl budov a také nejstarší Chinatown. To je Victoria - hlavní město provincie British Columbia.

Na úterý 9.2. slibovali místní meteorologové slunečné počasí. A ač jim v BC moc lidí nevěří a trochu anti-nacionalisticky doporučují sledovat americkou předpověď pro Seattle, rozhodl jsem se to risknout. Vyšlo to, jak jinak napůl. Ráno krásně, dopoledne zataženo, po obědě opět super super sunny.

Z Vancouveru se dostanete na Vancouver Island trajektem, cesta trvá cca hodinu a půl a na velmi pohodlném trajektu vám rychle uteče. Trajekt samotný není žádná kocábka, auta a autobusy najíždějí ve dvou patrech. Vy, jako pasažér si můžete krátit čas v jedné z restaurací (debatou o tom zda Kanada bude zlatá v hokeji ... "Oh yeaah we are GOLD this time". Tvrdí se železnou jistotou zdejší servírka. Moc rád si zaplatím 13 CAD za další cestu na Victorii, až bude po hrách a zlato bude naše, Rusů či Finů. Pak se té paní optám, kde je její jistota a nabídnu kapesníček na otření slz :-) Kanadská jistota je dost přehnaná.

Dále můžete krmit racky, ale když se ta mořská kráva přiblíží na 30 cm je to fakt velký ptáček. A nebo se můžete nechat vyfotit s příslušníky Kanadské jízdní. Oba byli řádně vyplašení, co to po nich chci. Ale čínská paní z jízdní se kření pěkně, že?
Royal Canadian Mounted Police Jako ty kožený boty měli fakt super super krásný (tady se říká SUPER 2x... pro pořádek).

Samotné hlavní město Victoria se nachází na ostrově Vancouver Island a pokrývá cca 20 km čtverečních. Jak rozlohou, tak počtem obyvatel (70 k) nepatří mezí velkoměsta. Downtown a Chinatown se dají projít za 2 hodinky bez problémů. A co je na Victorii tak úžasné? Evropa! Po měsíci stráveném ve Vancouveru, kterému Evropa moc neříká (mimo pár replik kostelů) se ve Victorii cítíte jako v Anglii. A jelikož mám anglická města rád, bylo to velmi potěšující i pro mne. Klasické PUBy, pivo točené do 0,5 (místo 0,4 ve Vancouveru) a absence nápisů v čínštině, mi připomněli starý kontinent. I zde je sice čínská komunita a jejich Chinatown je krásně udržovaná část města. Ale na rozdíl od Vancouveru, zde nejsou dvojjazyčné názvy i v rozsypaném čaji (čínštině). I přesto zdejší Chinatown drží jeden primát - je nejstarším v celé Kanadě.

Ve Victorii sídlí parlament provincie a jeho budova v centru města je opravdovou dominantou. Druhou významnou budovou je hotel Empress a modernu doplňuje budova Royal British Columbia Museum/IMAX National Geographic Theatre. Jak už jsem psal. Centrum města okolo vládní budovy doplňují budovy v stylu staré Anglie. Jsou plné hospůdek, kaváren a galerií. Mezi další místní "landmarky" alias pozoruhodnosti řadí místní anglikánský kostel a zámek. Obojí - DĚCKA POZORTE - 130 let staré :-) Přičemž ten zámek je barák po uhlobaronu Dunsmuirovi. Dle mého odporná splácanina všech možných slohů + sádrokartonových dodělávek z BauMaxu. Posuďte sami.

Anglikánský kostel je taky sranda příběh. Z venku zdařilá imitace. Ovšem uvnitř k nám přispěchavší vikář spustil. První kostel stál od roku 1880, pak lehl popelem, druhý tu máme z roku 1929 a některé částí jsme dostavěli v roce 1990. No dobře nesmál jsem se nahlas, oni tu nic jiného nemají, ale přijde vám to veselé.

Anglii ještě doplňují město křižující autobusy typ double-decker - tedy dvoupatrový. Více britských vlajek v centru okolo vládních budov nebo na vodním expres-autobusu do amerického Seattlu.

I tady nejsou žádní suchaří a mapu města umístili vtipně na krabice s elektroinstalací k semaforům. Good idea right? :-)

Victorie určitě stojí za návštěvu, už jen díky příjemné plavbě, návštěvě centra a Chinatownu. Nicméně chce to zůstat alespoň dva dny.

Kompletní fotky opět zde.

Mt. Baker, USA - tak trochu jiná lyžovačka

Když nejde hora k prknu, musí prkno k hoře.


Jak už jsem psal, počasí ve Vancouveru není zimním radovánkám zrovna nakloněno. Dnes tu bylo opět +8, ráno déšť odpoledne slunečno. Takže jsem s radostí přijal nabídku jedné české partičky okolo chlapců z 8th Street (slengově z WOSMÉ) a vydal se za sněhem jinam.

Za sněhem do USA, ski resort Mount Baker. Vyrazili jsem časně ráno kolem 6. Počasí už ráno napovídalo, že bude krutě zaplacené a povedlo se na 1 s hvězdou. Příjezd přes CAN / USA hranice bez problému, snímač všech prstů na ruce, 6 USD za zelený papírek a jedeme. Centrum Mont Baker leží v Národním parku Mount Baker cca 130 km jihovýchodně od Vancouveru. Nebo 123 mil severovýchodně od amerického Seattlu. Cca 2 hodinky pohodové jízdy. Auta tu sice mají většinou objem 3.0 výše, ale benzín stojí za starou bačkoru. Jak jsem byl poučen - Natural 87, 89 nebo luxus Natural 91. Co by s těma auťákama udělala VERVA 100?

Nejvyšší bod Mt. Baker je 3286 m (10781 ft), ale vleky vedou tuším lehce nad 2 tisíce. No a vypadalo to tam nádherně. Sjezdovky upravené, ale také spousta free ride terénu. Bohaté terénních nerovností, protisvahů, skokánků, ale i lesoparku. Takže pro lyžařovo vyblbnutí prostoru spousta. S bezpečností si tu hlavu nikdo neláme, takže sloupy, stromy a další objekty na sjezdovce obalené nejsou.

Další překvapení mne čekalo u lanovky. Z pohledu bezpečnosti to tady degradovali na úplné dno. Oproti Kanadě (Grouse Mountain) tady chybí i to bezpečnostní zábradlí, které vám brání ze sedačky vypadnout. Odpočívadlo na nohy nebo skořepina... prosím vás :) Sedačky jsou pouze železné, polstrování maximálně tak pod zadek a každý sloup si můžete vesele oblepit svou samolepkou, jak je blízko. Další americkou vychytávkou jsou vleky na DIESEL :-) Prostě u pár stanovišť není elektrika, takže dolní stanice má nad sebou atypickou boudu, z ní vejfuk a smrdíme o 106. Mně ta budka byla hned divná.

Nicméně, kolem a kolem. Za 44 USD, počasí na 1 s hvězdou a teploty 0 / -1 .... FIRMA IDEÁL.
Oproti Alpám, žádné horské restauračky, nic. Ale u jednoho vleku byla malá budka a tam měli anglický cider a německý Bratwurst se zelím :-))

Fotky opět na web galerii zde.