Vezmeme to od těch lepších zážitků a půjdeme směrem dolů. Pomyslným Mt. Everestem byla další zlatá prezentace Martiny Sáblíkové. Vybaveni lupeny od "kamarádů" z US reprezentace (díky Bobe :-) vydali jsme se na Richmondský Ovál řádně vyzbrojeni. Česká vlajka Liptákova našla své místo hned na zábradlí v zatáčce dráhy a později i v objektivech fotoreportéru či kameramanů. (min. BBC a CT4 Sport nás zabírali) Atmosféra výborná, oranžové hloučky Holanďanů se mísily s kanadskou červenou a to toho se třepotaly vlajky české. Sportovním hantecem - byl plný dům.
Martina jela až v posledním páru. Clara Hughes - obrovský miláček publika nasadila laťku celkem vysoko. Taky se postarala o první velký otřes v hale. Následující Němka tomu dala ještě korunku tím, že pokořila čas 6.54, na který trenér Novák spoléhal jako na vítězný. Ty nervy nemá cenu popisovat. Koukáte na Martinu, přeskakujete na časomíru, zase zpět .... a potom .... je to tam. 6:50.91. České ostrůvky v hledišti
propukají v nekontrolovatelný rej. Honza Bartůněk se prodírá skrz naší řadu na schody, běží dolů a stylem Barona Prášila odhazuje připravený klobouk v dáli ... a potom ... Martina ho při vydýchacím kolečku sbírá a my prožíváme i svých pět minut slávy. Klobouk je nápad kluků z osmé (8th Street - kde byla i včerejší párty). Nosí svoje klobouky s českými barvami všude, byli v TV, novinách, atd. Takže jeden slíbili i Martině Sáblíkové a všichni jsme se na něj podepsali.
Martina byl dost vyčerpaná, takže už další kolečko nejela. Vítězné kolečko si za ni střihnul dojatý trenér Petr Novák. Mávaje bruslemi nad hlavou, poctivě oběhl všechny české hloučky v již vyprazdňující se hale v Richmondu. Doběhl i k nám. Hulákal z plných plic, díky za fandění, díky kluci. Není zač trenére, dělali jsme co to šlo a díky vám i Martině za nezapomenutelné zážitky. Díky moc.
Na oválu se mi podařilo ukořisti i volný lupen na medailovou ceremonii, takže veleúspěšný den české reprezentace pokračoval. Ten den ještě skórovala mužská štafeta a předávání tak byla dvě. Štafeta bohužel jen video přenosem, ale i tak. Hala BC je totiž pěkně velký baráček. Pokud jsem dobře slyšel, tak má svou plochou největší střechu z teflonu v Severní Americe.
Vztyčenou ji drží "vzduchová" bublina a místní historka vypráví o tom, že když se do pláště udělala díra, celý to bylo dole do 15 minut. Stránky haly včetně návrhů na její modernizaci si můžete prohlédnout tady. Moje amatérské video, kdy za blesků fotoaparátu a tónů naší hymny, letí vzhůru naše vlajka je na YouTube. Pravda, není to úplně košér, a dostal jsem informační mail, že natáčím pod 5 kruhy bez licence, ale video zatím žije.Co tu máme dále. Jo hokej. Slováci včera hráli dobře. První třetinu bázlivě, druhou lepší a poslední 3 minuty zápasu?? Bylo mi neskutečným potěšením sedět v kanadském pavilonu, oslavovat oba góly a sledovat protáhlé kanadské obličeje. Myslím, že se zapotil celý národ. Každopádně s USA je čeká těžký zápas, všechny televize jsou nadšené z utkání století a drama vrcholí. Osobně favorizuji USA, hrají kompaktnější hokej a na hrách ještě neprohráli. Ač vždy fanoušek javorového listu, přeji to US. Kanadská naducanost už nezná mezí. Před zápasem se Slováky jasně hovořili o finále s USA. No nic uvidíme v neděli kdo se bude smát.
Slováci. Chlapci naozaj škoda, na buduce viac korculovat a je to doma. Fandili jsme tu všichni Češi co to šlo a jsem si jistý, že bronz je váš. Zaslouženě. Na ty poslední tři minuty bude Kanada vzpomínat ještě dlouho. Pět vteřin před závěrečným hvizdem mohl skórovat domácí "Canuck" Pavol Dimitra. Brankář Roberto Luongo se s ním pak pozdržel při gratulaci. Možná mu říkal, díky Pavol, můžeš hrát za Vancouver Canucks i nadále :-) Ale to jsou spekulace. Na Slováky se chystám dnes večer a držím palce.
Češí? Hm... má smysl k tomu něco dodávat. Vokun (jak tu říkají Tomáši Vokounovi) zachránil bezpočet střel, ale s tupým útokem a děravou obranou co naděláte. Vzpomínal jsem to už po zápase s Lotyšskem. Hokejový Pán Bůh nám to tenkrát věnoval, nabídku kupte tři piva a to čtvrté máte grátis, taky nedostáváte dvakrát po sobě že. Takže co. Článků kde je chyba, že nejsou sportovní třídy ... víme, známe, čteme. Teď aby s tím ještě někdo něco udělal.
Radujíce se především z těch úspěšných českých sportovců, včera i bronzové Šárky Záhrobské a pěkného zápasu Slováků, uspořádali jsme pravé české mejdlo a kanadským pivem (fuj) a nefalšovanými lidovkami. Našli se muzikanti, donesli kytaru a už to jelo ... Sbohem galánečko, Fotbal od Nohavici a nebo Ivan Mládek ... atd. Existuje videozáznam, bohužel nepublikovatelný. Já totiž umím zpívat aby bylo jasno a tam to vypadá, že ne.Zítra se chystáme na poslední kousek. Jedeme do Whistleru podpořit Lukáše Bauera. Ve Whistleru jsem ješte nebyl, takže můj kamarád Sony má baterky a memory na plný kotel a zpravodajství bude následovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat