ZOH 2010 – Vydělej nebo zemři...

Editovaná verze mého článku pro ekonomický týdeník Profit.

Zimní olympijské hry ve Vancouveru mají za sebou první týden a teď už se vlastně blíží k závěru. Ve Vancouveru jsem strávil od ledna více jak měsíc a půl a slyšel jsem názory místních obchodníků, obyvatel města i návštěvníků her. Jaké ohlasy hry vzbuzují, jak ovlivní podnikání, ale i životy občanů Vancouveru?

Podívejme se trochu pod pokličku 21. zimních olympijských her a pojďme zhodnotit klady i zápory, které takováto akce přináší hostitelskému městu, ale i celé zemi. Hodnocení pak může posloužit i jako nápověda pro ty, kteří tvrdí, že podobnou, vlastně mnohem větší akci může uspořádat, ale především zaplatit i Praha.

Ještě začátkem ledna 2010 město si Vancouver připomínal hry pouze vlaječkami v ulicích a billboardy hlavních sponzorů v metru. Dva týdny před začátkem se však město dalo do pohybu, začaly uzavírky v okolí hlavních sportovišť, přibylo nové hlášení o dopravě a město zaplavila vlna modrých bund, které nosí dobrovolníci.

Vancouver po několik desetiletí okupuje přední příčky v žebříčku míst, kde se nejpříjemněji žije. Před olympijskými hrami hostilo několik významných událostí, např. konferenci Spojených národů nebo Světovou výstavu Expo ´86. Vancouver však patří také mezi nejdražší kanadská města s nejvyšší cenou nemovitostí na trhu. Poněkud vyšší ceny tu platí i pro další statky. Ať jsou to potraviny, alkohol nebo benzín, v British Columbia vše stojí o poznání víc než v ostatních kanadských provinciích. Jako většina z nich i BC uplatňuje na nákup zboží buď provinční nebo federální daně. V mnoha případech obě. Jednou z výjimek je stát Alberta, kde se provinční daň neplatí. Daně jsou asi to, co zdejším Kanaďanům nejvíc vadí. Celá Kanada by však od poloviny tohoto roku měla daňový systém sjednotit. Provinční daň z prodeje (PST) a federální daň (GST), které se u různého zboží a v různé výši připočítávají při nákupu, nahradí sjednocená daň (HST – Harmonised Sales Tax). Ta přidá cca 12 % a víc na veškerý prodej – bez výjimky. Dnes například na určité věci (např. kávu) provinční daň neplatíte. Pro koncového spotřebitele se tedy zdraží vše.

Ve Vancouveru se navíc od ledna 2010 zvedla i daň z nemovitostí. Majitelé bytu nebo domu s pozemkem od ledna zaplatí víc. Zlí jazykové tvrdí, že tyto daně budou platit Kanaďané kvůli olympiádě ještě hodně dlouho.

Jaký je tedy postoj veřejnosti k pořádání zimních olympijských her? V obecné rovině převládá spíše názor, že hry budou pro město užitečné. Povedou k propagaci jak města Vancouveru samotného, tak provincie British Columbia, potažmo celé Kanady. Rovněž obrovská masa lidí, kteří město během her navštíví, přinese místním obchodníkům vyšší zisky, z čehož získá na daních opět město.

Hry s sebou však nesou i náklady. Zadlužení města versus výstavba nových infrastruktur. To jsou další témata, při kterých se názorové skupiny s opačnými názory po hrách střetnou. Začněme například u dopravy, která se podle obyvatel města díky hrám zlepšila. Před zimní olympiádou dostavělo město třetí linku metra. Kritikové tvrdí, že ji muselo dostavět. Zdejší SkyTrain je kombinací podzemní a nadzemní automatické dráhy – vlaky jezdí bez řidiče. Canada line, jak se třetí linka jmenuje, doplnila již existující Expo a Millenium Line. Centrum města se tak spojilo s mezinárodním letištěm Vancouver a usnadnilo se i cestování do Richmondu nebo do Victorie, hlavního města Britské Columbie. Victoria totiž leží na ostrově Vancouver Island nelze se tam dostat jinak než trajektem, který vyplouvá z Tsawwassenu, jižně položené části BC. Canada Line tak výrazně usnadnila cestování v centru a ulehčila přeplněným autobusům.

Další významnou stavbou je úprava dálnice číslo 99 z Vancouveru do horského střediska Whistler, kde se pořádá většina alpských disciplín. Dálnice zvaná Sea to Sky nebo také Highway of Death cestování do Whistleru často dramatizovala. Sesuvy balvanů nebo dopravní nehody dokázaly řidiče uvěznit na pět hodin i déle a záchranáři se k nehodě museli doslova prodírat. Také díky olympijským hrám se dálnice rozšířila na čtyři pruhy a je bezpečnější. Ano, zpozorněli jste dobře. Dálnice jsou zde i dvouproudové, na druhou stranu je tu pojem dálniční známka neznámý.

Město ale nebudovalo pouze nové stavby. Pokusilo se využít sportoviště hotová, a tím ušetřit. Hokej se proto hraje v BC Place a v Canada Hockey Place. Mimo olympiádu se ale tato hala jmenuje GM Place. Je to trochu zvláštní, jelikož oficiálními vozy her jsou Chervolet a Buick, právě z koncernu GM. Hry také využívají univerzitní kampus University of British Columbia (UBC) a Pacific Coliseum. Největší investice do sportovišť tak putovaly na rychlobruslařský ovál v Richmondu a do modernizace horského střediska Whistler.

Vyplatilo se to, i když podle mého názoru nemohou sportoviště stavěná pro národní úroveň tak snadno pojmout davy návštěvníků při olympijských hrách. Proto například ve srovnání se ZOH 2006 v Turíně se ve Vancouveru mnohem častěji stojí ve frontách na sportoviště, do národních domů, na atrakce – na cokoliv. Prostranství před branami sportovišť jsou zkrátka malá a pokud se přidají bezpečnostní zóny, působí to velmi stísněně. Dokonce i místní televize už ironicky nazvala Vancouver městem front.

Sportovištěm, které naopak kapacitními problémy netrpí, je právě nový rychlo bruslařský ovál v Richmondu a jeho okolí. Ten je de facto jediným sportovištěm, které vzniklo speciálně pro zimní hry. Projektanti oválu chtěli vytvořit nejen špičkovou závodní dráhu, ale zároveň ve městě Richmond vytvořit originální sportovní centrum, které bude sloužit po generace. Richmondský ovál je bezesporu velmi unikátní stavbou při pohledu z venku i zevnitř a věřím, že i po skončení her se velmi dobře uplatní.

Skupině, která je olympijským hrám spíše nakloněna, dává zapravdu i nedávná historie. Světová výstava Expo ´86 byla pro město také velice náročná, ať šlo o náklady nebo organizaci. Z dnešního pohledu se to však rozhodně vyplatilo. Luxusní čtvrť False Creek (kde mimochodem stojí i olympijská vesnice) byla ještě před 30 lety pustá a špinavá, zapomenutá. Zájem o město po Expu a zejména masivní příliv nových obyvatel především z Asie proměnil tuto část města v zónu s výškovými budovami, parky a nádhernou cestou pro pěší a cyklisty podél slepého ramene – zvanou seawalk. Některé budovy se dostavují ještě dnes a mezi rarity patří například 18patrový obytný dům, kde výtahy jezdí přímo do bytů obyvatel. Cena tomu odpovídá: nadstandardní byt o rozloze 100 metrů čtverečních stojí v přepočtu 20 milionů korun. Majitelé za to ale dostanou už zmíněný výtah do obýváku a výhled na moře a zátoku False Creek, což je k nezaplacení. Paní Joan Lee, korejská Kanaďanka, která jeden byt v prestižní čtvrti False Creek vlastní, je přesvědčena, že OH 2010 město zvýrazní ve světě a přivedou mnoho nových návštěvníků, kteří se tu možná i usadí. „Možná tu bude i česká komunita za 20 let,“ předpovídá příliv českých usedlíků a dodává, že i korejská komunita se rozšířila až po Expu, kdy přišla i ona sama. Upozorňuje však na to, že bezpečnostní opatření v roce 1986 nebyla ani zdaleka na úrovni těch dnešních, natož tak přísná jako při ZOH. Atmosféra byla tehdy mnohem, mnohem uvolněnější. Její optimismus nesdílím, Čechů je tu sice dost, ale bohatí businessmani z Hongkongu, to je jiná káva.

Návštěvnost a peníze turistů, nebo přeplněné město se zavřenými ulicemi? Takové je další téma diskusí v ulicích. Většina obchodníků v centru vyjádřila spokojenost, hry jim zvýší obrat a zisky. Manažer John Taddart z pobočky rychlého občerstvení Tim Hortons dodává: „Věříme, že centrum města bude velkou, pulsující promenádou. Pěší zóna poblíž Granville Street, lanová atrakce ZipLine na Robson Square, to vše bude lákadlem pro mnoho lidí. A my jsme na tento nápor připraveni.“

Většina dobře položených obchodů, kaváren, restaurací proto zavedla 24hodinový provoz. Pouze na dobu olympijských her nabraly brigádníky a čekají, zda se tento odhad vyplatí. Mimo restaurací Tim Hortons tak učinily i některé pobočky McDonalds, Starbucks a další. Nikdy se nezavírá ani v horském středisku Grouse Mountain, které leží nejblíže městu. Ano, je to neuvěřitelné a možná až bláznivé, ale během her si tu můžete zalyžovat i ve tři hodiny v noci. Otevřeno je po celou dobu her nonstop. Bohužel vzhledem k počasí však středisko Grouse Mountain na tomto rozhodnutí asi moc nevydělá. Teplota ve Vancouveru se od ledna pohybuje od 4 do 15 stupňů na nulou a proto na 1253 metrů vysokém Grouse Mountain moc sněhu nezbylo. Resort se tedy snaží návštěvníky nalákat jinak. Televize NBC zde pořádá pravidelné show, rekapitulace výsledků olympijských her, rozhovory se sportovci a další. Cena 45 CAD (850 CZK) za pouze vycházkový nebo 55 CAD (1010 CZK) za lyžařský pas je za současných podmínek vskutku vysoká.

Nedostatek sněhu však není jediný problém, který místní obchodníky trápí. Požadavky na bezpečnost her, zejména po nedávném neúspěšném útoku na letadlo v USA, jsou podle mnohých názorů přemrštěné. Řada ulic v okolí zimních stadionů BC Place a Canada Hockey Place je už od 1. února neprodyšně uzavřena, stejně jako několik ulic v okolí olympijské vesnice. A jelikož všechna tři místa leží v těsné blízkosti centra, řada obchodníků může místo zvýšených zisků očekávat spíše bankrot. Do uzavřených ulic smějí vstoupit pouze členové VANOC (The Vancouver Organizing Committee) a lidé, kteří tam bydlí. Tyto dvě skupiny však velkou tržbu neudělají, a proto se už v centrále VANOCu scházejí žádosti o odškodnění za ušlý zisk.

Jaké tedy nakonec budou 21. zimní olympijské hry ve Vancouveru? Finančně i obecně ziskové? Nikoho jistě nepřekvapí, když dodám, že 12. února 2010, vzápětí po zapálení olympijského ohně, se veškeré negativní pohledy na hry a vše kolem nich vytratily. Převládla obrovská kanadská hrdost a nadšení. Kanaďané jsou pyšní, že mohou hostit olympijské hry, a tento pocit je opravdu obdivuhodný. Zda jejich radost budou sdílet i další generace, které hry nejspíš zaplatí ve zvýšených daních, to teď samozřejmě nevíme. Pro srovnání o náročnosti splácení výdajů olympijský her můžeme uvést příklad ze zimních olympijských her v Calgary 1988, které město splatilo po 20 letech, v roce 2008.

Jednu odpověď už bych přesto měl. Ač bych si velmi přál vidět Martinu Sáblíkovou s další zlatou olympijskou medailí, troufnu si tvrdit, že u nás doma se toho nedočkám. Olympijské hry jsou sice krásné, ale hostitelská země na jejich uspořádání musí mít kapacity, finance a fungující organizaci. To u nás zatím chybí. Kanada už tyto podmínky dvakrát splnila, věřme tedy, že se jí to povede i napotřetí.