Sledge hokej, bazar v Richmondu a ztratil jsem jednu cvičku ...

Třetí měsíc mého kanadského života se přehoupl do své druhé poloviny a viděl jsem první ojetinu vhodnou ke koupi. Z dalších novinek nám končí Paralympijské hry, zaregistroval jsem se do knihovny a naše česká partička se pomalu rozpadá.

Paralympijský zážitek
Začneme sportovní událostí a to zápasem CZE-USA ve sledge hokeji. Paralympijské disciplíny jsem viděl poprvé a byl to opravdu zážitek. Ve sledge hokeji oproti tomu klasickému jde především a pouze o dvě věci. O přesnost nahrávky a sílu vašich rukou. Přesnou nahrávkou totiž můžete rychle skórovat i v oslabení, zatímco nepřesnou pošlete puk na druhý konec kluziště a žádný útok se nekoná. Síla v rukou je potom rozhodující, kdo se k tomu "levému" puku dostane dřív. Naši ten zápas projeli 0:3, ale sledovat to bylo velmi zajímavé. Naším borcům čest. Americká soupiska měla věkový průměr kolem 23 let, zatímco u nás to bylo o dekádu výše. Údajně za ně hrála i řada ex mariňáků z americké armády, takže nabušený mašiny z posilovny. Tak či tak. Koukáte na to hemžení na ledě, přemýšlíte například jak je definovaný faul ve sledge hokeji a zda máte mít soucit nebo obdiv. Pousmějete se nad přestavěnou střídačkou. Mantinel je z plexi, aby hráči viděli na led a zajíždějí tam jako formule do boxů. Pravda je, že ti kluci si to náramně užili a to prohře navzdory. A jak se vyjádřila řada z nich (sledge hokejistů všech národností) v místním tisku, byli potěšení velkým diváckým zájmem a vyprodanou UBC Thunderbird arénou. Ano přesně tou UBC arénou, kde naše "klasická" repre utrpěla vítězství s Lotyšskem, sledge hokejky zabojovali slušně proti nadupaným amíkům. Na to se dá říct pouze ...
RESPEKT !!! a to i pro sudí. Koukaje na sledge hokejový zápas poprvé, čučel jsem jak puk, že po skončení zápasu rozhodčí poklekli a podali si se všemi ruce. Foto je z mobilu, kvality nevalné, leč dokumentační účel splňující. Všichni tři sudí klečí a kolem nich projíždí had mixovaný z bílých a červených dresů. Další komentář netřeba.

Autobazar, tam někde v Richmondu, je to prý kousek ...
V úterý se naši američtí kolegové sežrali jako hovádka boží, takže se nám s Kubou jaksi nabořil plán dne. No co, oba chceme kupovat auto a vyrazit na svůj vlastní Road Trip, vydali jsme se na doporučení jistého Filipínce omrknout autobazar zabavených auto z leasingu. Opět jsem naletěl jak stará kafka, když řidič autobusu prohodil "kousek se projdete". Ten kousek byl z poslední zastávky autobusu vzdálený 6,3 km ... takže ano, 12,6 km v nepohodlných botách byl zážitek. O to větší, že ten den prostě nebyl "koukací" den. Takže na auta se přijďte kucí podívat, zítra. Říkám "No Way" té paní za přepážkou. Je neoblomná a tak jsme viděli pěkný prd. No co, někdo chodí na hike do hor, my chodíme po placatým bažinatým Richmondu. Kde si například můžete postavit barák, zatopit ho vodou a svou "jachtu" položit vedle na zahradu. Tak nevím, zda to neměl majitel dané nemovitosti udělat obráceně. No alespoň byla po cestě sranda. V Surrey jsem den poté ohlídnul jeden Caravan, ale špatné brzdy a hlavně 3 měsíce nečinnosti - no hledáme auto dál.

Knihovna jako bez knihovnic jo??
I duše potřebuje potravu a já se taky pořádně naučit anglicky. Zaregistroval jsem se tedy do Městské Knihovny Vancouver. Registrace proběhla asi za 3 minuty, dostal jsem plastovou kartičku a už si to šinul eskalátory nahoru. Přiznám se, jsem barbar, čtu málo, jsem dítě komunikační a internetové. Polepším se slibuji. Nicméně moc knihoven neznám, takže pokud jsou podobné vymakanosti i doma, klidně přeskočte na konec. Knihovna veliká, knížek mraky, a skoro žádný knihovnice. Pouze dva info stánky, kde jsou takové milé paní, co vás navedou, když tam jak trouba stojíte a nevíte kudy kam. Půjčil jsem si knihu idiomů - The Big Picture od Kevina Kinga. Idiomy jako metafory. Zábavnou obrázkovou formou vykládá všelijaká anglická přirovnání. Zatím to čtu krátce, ale z favoritů vybíráme: Jump on the bandwagon - doslova skočit na vůz s muzikanty se používá když člověk papouškuje názor většiny a nechá se strhnout davem nebo Stick to your guns - alias drž se svých zbraní použijeme v opačném případě a to když si člověk drží svůj názor proti přesile. Na mne se hodí výraz Floor me - česky máme podobný výraz uzemnit neboli šokovat. Po zapůjčení knih jsem hledal paní knihovnici, abych zápůjčku dořešil. Houby s octem. Mají tam počítače, čtečku čárkových kódů, tiskárničku účtenek - takže SELF SERVE na 100%. Knížky vracíte podobným způsobem do drop-off boxu. Přinesete, projedete pod "lampou" a hotovo. To by mne zajímalo kolik by jinde (nejen u nás) zmizlo knížek, až by nějaký koumák začal ty čárkové kódy lepit na kus papíru :-) Kniha pěkná, zážitek obohacující.

Liptákov se pomalu loučí ...
Byl to úžasný únor 2010, byly to úžasné hry a máme z toho všichni úžasné zážitky. Kluci z 8th. Ave (a taky 11th), ke kterým jsem se ve fandění po čas olympiády přidal, dali na českou vlajku Cimermanův Liptákov, jakožto národní obec postihující náš všechny z ČR. Občas byla legrace jak Kanaďanům vysvětlit co je to Liptákov za obec a kde v ČR leží. K tomu měli svoje obleky, klobouky (jeden dostala i Sáblice) a výsledkem bylo, že jsou v X novinách a Y televizích. Během her se všechno dobře sladilo a celý hlouček budil pozornost všude kam dorazil. Hry jsou ale u konce a každý má pokračování své životní cesty jiným směrem. Někdo do Mexika, někdo do USA a já napříč celou Kanadou a USA do Toronta. Nyní je tedy ještě neděle 21. března a kolem 3 odpoledne odletěl domů do ČR Jenda Bartůněk. FTVS cvička, sportovec, srandista a férovej borec celým tělem popsal bych ... rozlučková párty v pátek 19.3 na 8th AVE. byla taky veselá. Šel jsem domu tuším v pul 4. Před jeho odjezdem se uspořádalo tématické focení v Queen Elisabeth Parku. Nejvyšším to pupku širšího centra Vancouveru. Idea zněla, hry končí, Bárt odlétá, loučíme se. Naházeli jsme tedy hadry, vlajky, vstupenky a další na kupu. Martin fotograf a kytarista nastavil sekvenci a výsledek je zde. Komentář opět netřeba. Více fotek v galerii. A všichni se moc těšíme, že se parta z Liptákova setká na LOH v Londýně 2012 a opět mohutně podpoří české sportovce. SPORTU ZDAR, partě LIPTÁKOV zvláště !!!

K času a datu ještě jednou. Jak píšu stále mám 21. března. Navíc Kanada a USA už přešli na letní čas, a to minulou neděli. Byl z toho trochu zmatek, neb iDNES o změně času nepsal a já i další jsme tomu moc nevěřili. Ale pravda to byla. Vancouver je tedy nyní "jen" 8 hodin pozadu za mojí domovinou. Až změní čas i Evropa, bude to opět 9.

K prvnímu jarnímu dni tedy přeji sobě a dalším Radkům vše nejlepší k svátku, spolubydličům Tomovi a Jendovi děkuji za výborný dort a ostatním, zejména těm co byli první, za sms a emailové přání. DÍKY !

Kanadské novinářské jednohubky (oprava) a rebelové z QUEBECu

Blogspot od Google mne trochu vypekl a nebo nevím, kde a kdy udělali soudruzi chybu. Ale v přecházejícím článku o novinářském "majsterštyku" není ani čárka. Takže repete, stojí to za to vážení.

Každé ráno cestou na místní metro (SkyTrain) řeším dilema. U vchodu stoji dva kameloti asijského původu. Ač běžné na 100% poznám Číňana / Korejce / Japonce, ráno se mi to nedaří, bo oči mám ještě zalepené a do stanice trefím podle zvuků přijíždějících vlaků. V sudé dny tedy beru od asiata 1, v liché od dvojky, aby nebyli kluci dotčení. Stoji vedle sebe totiž. No takže ti dva kameloti nabízejí free press METRO a 24hodin. Obé máme i v Praze, kanadským variantám je třeba zatleskat za méně reklamy a hodnotnější články. Ačkoliv najdou se i skutečné perly a to následující.

Hned 2. března, tedy pouhé dva dny po ZOH vyšel článek, jak je to dobře, že OH jsou u konce. Městu nebudou kralovat prodejci lístků a odznáčků. Nebude nás bolet ruka od HIGH FIVE (americké plácnuti si s kamarádem dlaněmi) a taky už nikdo nebude hulákat na veřejnosti GO CANADA GO. V metru nebudou smrdět lidí v upoceném dresu a v TV pojede taky něco jiného než sport. Vedle byl dokonce inzerát, které zněl asi takto. Zoufalé manželky, LOST, Přátelé ... ti všichni vaši seriáloví hrdinové vás postrádali. Je třeba se vrátit k bedně. Následoval odkaz na další stranu, kde byl uveden seznam věcí, co dělat abychom se nezbláznili z toho, že ZOH jsou už u konce. Prostě Amerika.

Zřejmě to nebylo dostatečné neboť hned 8. března vyšel článek o tom, jak řada Kanaďanů trpí depresemi z toho, že ZOH jsou u konce. Připojen byl i detailní popis z lékařského hlediska. Mozek byl zvyklý 14 dní jásat, myslet na závody, radovat se a teď má po žížalkách a tím pádem strádá. Opět laskavý autor připojil seznam co dělat, abychom se tohoto stavu vystříhali. Seznam byl z kategorie popisů - "Do mikrovlnný trouby nedáváme sušit zvířata", takže obsahoval rady jako, najděte si nového koníčka, ukliďte dům, posekejte zahradu. No ještě tam chybělo dodat - "Nezapomeňte dýchat !!!"
Je pravda, že "kapelník" naší Bandy Fanoušků - Mates byl v prvních březnových dnech jaksi melancholicky naladěn, ale deprese ho opustila při prvním pomyšlením na Paralympiádu a následující hospodskou debatou.

Kvalitnější článeček, navíc podpořený i po olympiádě provedeným průzkumem veřejného mínění odkryl ovšem zajímavý fakt. Jediná frankofonní provincie Quebec se už řadu let snaží trhnout z Kanady a dosáhnout své samostatnosti. Doposud se jim to nepovedlo a výsledek všelidového hlasování vždy signalizoval na tabuli skóre 49:51 pro separatisty. Takže smolík, stěrka, mrkev! Rebelové si tak své choutky uspokojují alespoň tím, že všechno možné je platné v celé Kanadě, ale v Quebecu je to JINAK a BASTA !! Například legální věk na konzumaci alkoholu je 19, v Quebecu 18. Techničáky a řidičáky dozoruje jedna "autorita" jenže Quebec má svou vlastní, nápisy jsou všude i ve francouzštině atd. atd. atd ... Kuriózní na celé rebélii jsou dva fakty. Za prvé, zbytek Kanady by klidně Quebec nechat jít, protože už má dost jeho manýrů, ale za druhé je všem nad slunce jasné, jak by to celé dopadlo. Tak, že by Quebec padl na ústa, zkrachoval a postižena by byla celá Kanada. Tak či onak, každý obyvatel Montrealu, Quebec City a dalších vám řekně, "Já jsem Quebečan" ne Kanaďan. A že jsem jich tu ve Vancouveru potkal pár. Musí se jim dát ovšem za pravdu v jednom, že ač porovnám pouze Vancouver versus Montreal, tak tam je to Evropská Kanada - zbytek je US Kanada. Auta, ženy, móda, bary a kavárny, budovy, ulice parky ... to vše je v Quebecu - evropského stylu. O tom ale někdy jindy. Pouze pro představu dvě fotografie. První je z centra Quebec City, druhá z Montrealu. Evropa jak vyšitá. Tady ve Vancouveru, zbytečně hledati.

V čem je tedy jádro pudla celého průzkumu. Ten ukázal, že drtivá většina obyvatel této provincie se během olympiády, ale i po ní hrdě hlásí k sloganu "Proud to be Canadian" - tedy jsem hrdý Kanaďan. Počet separatistů se tak smrskl na směšných 14 % a o samostatnosti mele už jen tvrdé jádro. Nedělám si iluze, že v momentě, kdy centrální vláda vyplodí něco nového (např. v červenci novou daň HST), tak Quebec opět štěkne, že chce výjimku a hlasy půjdou hore. Nicméně pro tento okamžik, zdá se býti krize zažehnána, a Quebec zůstává nadále v kanadských vodách.

Whoopee / Hourra (pozn. přek. anglicky / francouzsky "HURÁ")

Old Winter Man - jak tu říkají zimě přišel nad město

Hip hop formace Cypress Hill indikuje další výlet z dnešního dne. Druhé městské středisko ve Vancouveru se jmenuje Cypress Mountain a podobně jako ostatní střediska, bylo "požehnáno tunou té bílé věci" (dosl. překlad ze včerejších novin)

Novinářská tuna v přepočtu na centimetry znamená na Cypressu kolem 45 cm čerstvého sněhu. Jak říkali místní starousedlíci, v březnu ještě napadne a taky že napadlo. Ve městě sníh vydržel sice jen od rána do jedenácté dopolední, ale na horách je ho kupy. Sjed si dnes oficiálně zavřenou sjezdovku v 45 cm nového sněhu byl lahůdkový zážitek.

Cesta na Cypress Mountrain trvá autobusem cca 40 minut ze Severního Vancouveru a stojí 20 babek.
Cena skipassu je od 35 do 55 CAD, což je na sněhové podmínky přijatelné. Nevím jaká je situace na Grouse Mountain, mojí domácí základně Ski-Limo, ale tady se těch 55 vyplatí rozhodně více. Ráno to vypadalo, že hezky nebude. Vleky se rozjely v 10 dopoledne a do pul 12 nás počasí krutě zkoušelo. Déšť, sníh ale i kroupy. Zmrzlý kusy ledu nafoukané přímo do "ksichtu", jsou tady lahůdkový zážitek. Po obědě se ovšem začalo protrhávat, od 1 už to šlo a kolem pul 3 vylezl i Oskar.

Neměl jsem možnost si prozkoumat všechny trasy, neb část je ještě uzavřená po olympiádě. Zbytky tribuny jsou vidět na fotce. Nicméně sjezdovky zajímavé. Od klasiky co známe z Evropy se tady (podobně jako Mt. Baker, USA) moc nehledí na rovnost. Což je pro zkušenější lyžaře jen dobře. Terén je nápaditý a takový 20 metrový průsek mezi stromy, navíc složený ze schodů, to je taky lahůdkový zážitek. O lanovky se sice stará starý dobrý pan Doppelmayr, ale opět tu nechal pouze staré modely, takže opěrka na nohy - SORRY, skořepina proti dešti --- WHAT ??? Dobře o tom, že existuje vyhřívaná sedačka pro 8 už mluvit nebudu. Stejně už mi všichni Kanaďané řekli, že jsem rozmazlený :-)

Na techniku se tu moc asi nehledí, dokládá to i skvadra starých CRT 14" monitorů na FRONT DESKU půjčovny vybavení. Vybavení na zapůjčení ale měli spoustu, takže v podstatě můžete dorazit nahoru na horu v lodičkách a velké večerní. Vše vám tady půjčí a jdete na svah. Nebude to sice žádný láce, ale když už přijdete v lodičkách že? :) Ceny jsem nezjišťoval, ale dle účtu za pivko a polévku (6 + 6 CAD) se peněženka asi zapotí. Každopádně Cypress Mountain je rozhodně krásný středisko, kromě města Vancouveru můžete obdivovat i oceán a Horseshoe bay, takže jak říkám lahůdkový zážitek.

Post Olympics a kanadské novinářské jednohubky...

Za chvilku to budou dva týdny, co skončily Olympijské hry 2010. Za ještě menší chvilku začnou ty Paralympijské. Jak vypadá město, jak jedeme ve starých i nových kolejích. Ale také dva výlety, jejichž story jsem sliboval. Závěrem to okořeníme rešerší kanadského free tisku. Někdy je k neuvěření o čem píšou.

Z dozvuků OH 2010 otevřeme posledním dnem. Jeli jsme do Whistleru, horského střediska cca 130 km od Vancouveru, kde se 28.2.2010 jel poslední závod. Cross-country muži 50 km. Nedopadlo to dobře, víme. Lukáš chvilku vedl, pak přišel pád, propad, návrat na špici a poslední cyklus padl těsně před finishem - na propad. Nevadí, závod hezký, atmosféra skvělá. Pro mne byla zajímavá už jen moje první cesta do Whistleru. Pseudo dálnice (někdy dvouproudová) se táhne podél pobřeží na sever. Je zařízlá do skály a občas klesne na úroveň oceánu. Jmenuje se taky Sea To Sky Highway. Panorámata, kterými si můžete cestou kochat jsou jako MasterCard k nezaplacení. Ač zrovna MasterCard si ve Vancouveru ani neškrtl. Oficiálním platebním kusem plastu byla VISA a nápisy na pokladnách "We are proud to accept only VISA" zněly těžce diskriminačně. No co, na MS ve fotbale to zase bývá obráceně a mrkev pro změnu strouhá Visa. Zpět k Whistleru. Cesta trvá cca 2 hodinky a i díky těm panorámatům je příjemná. Venue alias místo činu bylo v horách mimo samotný Whistler, takže návštěva vesnice mne ještě čeká. Stejně tak doufám, že ještě zvládneme lyžovačku na Whistler Blackcomb, což je mega horské středisko, mega zadlužené (už bylo i v dražbě) a taky ski-resort pyšnící se mega gondolou peak 2 peak - alias po našem kabinka ze špice na špicu. Tu zase můžete okouknout tady.

Pojďme zpět do Vancouveru. V olympijském shonu, fandění, zběsilém cestování sockou jsem si střihnul i trochu kultury a zajímavostí. A to do centra města na Harbour centre, což je taková městská vyhlídka. Když je krásné počasí a tehdy bylo, máte město jako na dlani. Na prstencové platformě jsou cedulky na všechny strany, o městě, o jeho čtvrtích nebo zajímavostech. Na vyhlídce je zdarma Wi-Fi síť, takže já jsem si u toho udělal jeden Skype hovor, ano služby jak se sluší a patří. Výhledy netřeba komentovat. Fotka je za 1000 slov. Na jedné si všimnete SeaBusu, který připlouvá ke Canada Place (ten barák s bílými stany na střeše). Nechyběl ani přehled jak si budova Harbour Centre s výškou 146 metrů vede s mrakodrapy světa a nebo nástěnná mapa. Moje levá ruka (V Praze / Telči) je vzdálená 8248.35 km od Vancouveru (ruka pravá). Na dalších fotkách si laskavý čtenář povšimne bílé střechy BC Place, ano tam dostávala Martina a další svoje cenné placky. Dále přístav a Canada Place. Z opačného pohledu, z Broadway je zase vidět budova Harbour Centre, jak si "sedí" v centru města. Nad vyhlídkovým patrem je ještě restaurace, která se otáčí. Takže si můžete v klidu sosat kávičku a "obhlídnete" město dokola i v sedě. Podobnou otočnou reštiku má ještě Montreal - v Delta Ville Hotelu. Čímžto zdravím účastníky zájezdu MS@Canada 2008.

Další zastávkou bylo Muzeum Antropologie, které se nachází v prostoru univerzitního kampusu UBS (University of British Columbia). UBS patří mezí 50 top univerzit celosvětově a kampus je to docela rozsáhlý a samotné muzeum je utopené v jeho západní části. Muzeum pojednává především o původních obyvatelích Kanady, k vidění jsou původní indiánské kostýmy, kajak (z tulení kůže) a nebo také nádoby na podávání jídla či transport předmětů. V hlavní hale jsou pak vystaveny indiánské totemy. Zprávy obrazem opět za 2000 slov, takže fotodokumentace v galerii.


Aby se vidělo, že fakt nekecám a už tady bylo jaro, přikládám foto rozkvetlých stromů. To, že včera napadl sníh o tom už v dalším článku. Prostě Raincouver je město nevypočitatelné a ráno nikdy není jisté večera.

Bouráme olympiádu a jdeme na Sledge Hokej CZE -USA

Není to ani čtyři dny co Kanada získala zlato v hokeji můžu i žen. Dále pak trhla rekord v počtu zlatých na OH. Město o tom už ale neví. Je zpátky ve svých kolejích, rychleji než jsem čekal.

Trochu mne to překvapilo. Hned 1. března vyšel v kanadské verzi 24H článek o tom, jak jsme rádi, že už je to pryč. Že zase budeme (jako my Vancouveráci) žít normálně. Ve městě už nebudou vládnout prodavači odznáčků a vlaječek a nebudeme si lepit maskoty OH všude možně. Čekal jsem, že to budou opěvovat více. Když už ne město, tak CTV nebo TSN. Ale i ty už jedou na 100 pro v místních Canucks. Kluci, vyhrávají, musím na ně konečně zajít. Smutným dovětkem (ověřím v neděli) je to, že ohledně Paralympijských her tu neštěkne ani pes. Jdeme na sledge match v hokeji naši vs. USA, tak uvidíme. Obsáhlejší reportáž tedy až po příští neděli. No aspoň že tu máme pěkně. Tento pohled na City of North Vancouver a do něho vedoucí most s jednoduchým názvem (Ironworkers Memorial Narrow Crossing) byl dnes v vidění z Pacific Colosea. Tam se jelo krasobruslení a po dnešku už je bez kruhů a opět v barvách domácího týmu Vancouver Giants - hrajícího Western Hockey League. Za městem North Vancouver se vzpínají dvě horská střediska, "moje domácí" Grouse Mountain a Mt. Seymour. Obě toho čau matka příroda nepotěšila - neb sněhu niet.

Ty uplynulé hry bouráme. A to doslova. Přidal jsem se do partičky, která vlastní a demontuje olympijské stany. Je to přezdívkou Karel z USA a podobně jako autobusy, co vozily návštěvníky do Whistleru nebo po Vancouver ... je z USA. Divné že? Kanada dělá hry, ale vydělají na tom sousedé. Moc kšeftů údajně pro místní nezbylo. Asi umí amíci super super levné ceny. Mít co do činění s americkou partičkou je sranda. Vždy je přítomen alespoň jeden supervizor a jeho zástupce. Oba mají přenosné kafe hrnky. Občas vydávají rozporuplné příkazy. Takže někdy se hromada alu- trámu přeskládá za den i z jednoho na tři místa. Ale jak říkám, je to psina, všichni ti kluci mi vylepšili názor na občany USA, protože jsou totally COOL - tedy v pohodě. S jednou pravou Amerikou jsem se nechal i zvěčnit. Fešák co? Ten TIRák myslím.

Zítra se jdu tedy podívat do zákulisí olympijského stanu na našem zlatém Richmondském oválu. Jsem zvědav jak vypadá - the backstage a zkusím jim navrhnout, zda by tam nešlo vyvěsit obraz Sáblice nebo alespoň malou sošku.

V neděli nablogovanou!

Je konec, hry 2010 jsou minulostí, amen...

Pro nás se zlatá tečka nekonala, pro Kanadu ano. Mají 14 zlatých a nový rekord. Televizi CTV dávám červenou kartu, co je moc, to je moc. Já vím, každý se hřeje tu svou polívčičku, ale vynechat naší Sáblici z přehledu šampionů? Jasný faul.

Obsáhlejší komentář později, je třeba vrátit život do běžných kolejí a probudit se z olympijské kocoviny. Howgh !!!