Z dozvuků OH 2010 otevřeme posledním dnem. Jeli jsme do Whistleru, horského střediska cca 130 km od Vancouveru, kde se 28.2.2010 jel poslední závod. Cross-country muži 50 km. Nedopadlo to dobře, víme. Lukáš chvilku vedl, pak přišel pád, propad, návrat na špici a poslední cyklus padl těsně před finishem - na propad. Nevadí, závod hezký, atmosféra skvělá. Pro mne byla zajímavá už jen moje první cesta do Whistleru. Pseudo dálnice (někdy dvouproudová) se táhne podél pobřeží na sever. Je zařízlá do skály a občas klesne na úroveň oceánu. Jmenuje se taky Sea To Sky Highway. Panorámata, kterými si můžete cestou kochat jsou jako MasterCard k nezaplacení. Ač zrovna MasterCard si ve Vancouveru ani neškrtl. Oficiálním platebním kusem plastu byla VISA a nápisy na pokladnách "We are proud to accept only VISA" zněly těžce diskriminačně. No co, na MS ve fotbale to zase bývá obráceně a mrkev pro změnu strouhá Visa. Zpět k Whistleru. Cesta trvá cca 2 hodinky a i díky těm panorámatům je příjemná. Venue alias místo činu bylo v horách mimo samotný Whistler, takže návštěva vesnice mne ještě čeká. Stejně tak doufám, že ještě zvládneme
lyžovačku na Whistler Blackcomb, což je mega horské středisko, mega zadlužené (už bylo i v dražbě) a taky ski-resort pyšnící se mega gondolou peak 2 peak - alias po našem kabinka ze špice na špicu. Tu zase můžete okouknout tady. Pojďme zpět do Vancouveru. V olympijském shonu, fandění, zběsilém cestování sockou
jsem si střihnul i trochu kultury a zajímavostí. A to do centra města na Harbour centre, což je taková městská vyhlídka. Když je krásné počasí a tehdy bylo, máte město jako na dlani. Na prstencové platformě jsou cedulky na všechny strany, o městě, o jeho čtvrtích nebo zajímavostech. Na vyhlídce je zdarma Wi-Fi síť, takže já jsem si u toho udělal jeden Skype hovor, ano služby jak se sluší a patří. Výhledy netřeba komentovat.
Fotka je za 1000 slov. Na jedné si všimnete SeaBusu, který připlouvá ke Canada Place (ten barák s bílými stany na střeše). Nechyběl ani přehled jak si budova Harbour Centre s výškou 146 metrů vede s mrakodrapy světa a nebo nástěnná mapa. Moje levá ruka (V Praze / Telči) je vzdálená 8248.35 km od Vancouveru (ruka pravá). Na dalších fotkách si laskavý čtenář povšimne bílé střechy BC Place, ano tam dostávala Martina a další svoje 
cenné placky. Dále přístav a Canada Place. Z opačného pohledu, z Broadway je zase vidět budova Harbour Centre, jak si "sedí" v centru města. 
Nad vyhlídkovým patrem je ještě restaurace, která se otáčí. Takže si můžete v klidu sosat kávičku a "obhlídnete" město dokola i v sedě. Podobnou otočnou reštiku má ještě Montreal - v Delta Ville Hotelu. Čímžto zdravím účastníky zájezdu MS@Canada 2008.
Další zastávkou bylo Muzeum Antropologie, které se nachází v prostoru univerzitního kampusu UBS (University of British Columbia). UBS patří mezí 50 top univerzit
celosvětově a kampus je to docela rozsáhlý a samotné muzeum je utopené v jeho západní části. Muzeum pojednává především o původních obyvatelích Kanady, k vidění jsou původní indiánské kostýmy, kajak (z tulení kůže) a nebo také nádoby na podávání jídla či transport předmětů. V hlavní hale jsou pak vystaveny indiánské totemy. Zprávy obrazem opět za 2000 slov, takže fotodokumentace v galerii. 
Aby se vidělo, že fakt nekecám a už tady bylo jaro, přikládám foto rozkvetlých stromů. To, že včera napadl sníh o tom už v dalším článku. Prostě Raincouver je město nevypočitatelné a ráno nikdy není jisté večera.
Žádné komentáře:
Okomentovat