pátek 21. května 2010

Národní parky Jasper a Banff - horský IMAX

Po dvoudenní přestávce u přátel v Relvestoke se vydávám konečně na cestu. Směřuji do cca 300 km vzdáleného Banffu, do kterého jsem dorazil kolem 7 večer a protože jsem byl ještě celkem čil protáhl jsem to rovnou až do Jasperu, což bylo dalších cca 180. Panoramatická dálnice číslo 93 byla sice už ve tmě, ale i tak dávala tušit co mne bude čekat následující dny po cestě zpět.

Jasper je totiž na sever a já se pak vracel jižně do Banffu. Panorámata jako hrom. Jasper jsem zastihl již ležící a spící. Vesnička titěrná, objel jsem ji kolem dokola asi dvakrát a nakonec zaparkoval u nádraží. Zatím ještě stále vyplašen z toho, zde někdo bude prudit kvůli toho, že parkuji přes noc. V Kanadě i v USA je na spoustě míst noční parkování zakázáno. Zpětně už jsem otrlý a nedělám si vrásky, zapíchnu to u první pumpy nebo shopping centra a dobrou noc! Nicméně ty první dny jsem si je ještě dělal. Usínaje za zvuků dieselové lokomotivy a neustálého posunování železničních vagonů jsem upadl do bezvědomí. Spaní v dodávce je (jak řekla Bára punková záležitost), ale jinak docela pohoda, pod sebe jsem si hodil peřinu z bytu a zabalil se do spacáku. Ovšem ve 4 ráno kosa jako řemen, takže motor nahodit a topíme. V pul 7 ráno jsem si dal opakování. Teploty přes noc se přeci jen ve výšce 1500 m stále ještě pohybovaly kolem nuly. Ale přežil jsem. Aktuální datum toho dne - 13.5.2010 pro přesnost.

Velmi velmi nabitý den
Ráno jsem se hned vypravil na info centrum, abych místní slečny pobavil dotazem. „Jsem tu jeden den, co mám vše vidět a co stihnu?“ Nicméně slečna pohotově vysypala z rukávu tři esa z Jasperu a to, Jasper Tramway, alias lanovku na horu Whistler. Je to jmenovkyně Whistleru u Vancouveru, akorát tato se vyslouvuje „Whistleeueer“, kdyžto ta v BC „Whistleeueer“. Jo poznejte rozdíl. Další tip info slečny byl kaňon Maligne Canyon a třetí Hot Springs (termální prameny) Miette, necelých 60 km od vesnice. Takže vyrážím na lanovku. 30 doláčů, žádná studentská sleva, ale dobrá. V základní stanici je vystaveno tablo, kdo vás dnes „obsluhuje“ Australané x 8, Nový Zéland x 2, Velká Británie 1x a Alberta Kanada 1x. Tak jsem v Kanadě nebo kde? Pravdou je, že Australanů je v Kanadě požehnaně. Údajně i kvůli tomu, že po roce práce mají nárok na podporu, což je tady věc velmi výhodná. Nazval bych to sociálním rájem George Paroubka. Z mého mizerného platu mi zmizlo vždy 22 % a starousedlíci vydělávající slušný kanadský plat se musí vypořádat i s daní okolo 38 % a výš. Pokud ovšem člověk ztratí práci, stát se o něho postará tak, aby si zachoval podobný životný standard. Případ oněch Australanů bych spíš pasoval na nutnou roční práci a další rok lyžování a zábavu. Zpět k lanovce. Ta vás vyveze do nadmořské výšky cca 2250 metrů. Do země kde už nerostou stromy jak píšou. Pravda, že posledních pár stovek metrů už „letíte“ pouze nad kameny a ledem. Na horní stanici je ochoz kolem dokola, s popisem jednotlivých vrcholů, které vidíte, shop se suvenýry a restaurace. Ochoz pěkný, ale dá se jít ještě výše. Dalších 200 – 250 metrů převýšení za stanicí vás přivede na tzv. summit nebo sub-peak samotné hory. Cedule upozorňovala na nebezpečí, led, vítr a další nebezpečenství. Hrdinně jsem si to vyšlápl a výsledek stál za to. Celý Jasper i s horní stanicí lanovky jako na dlani a k tomu skutečně volný rozhled 360 stupňů. Paráda. Euforii z dosažení nového maxima na výškoměru mých hodinek a to 2420 metrů dokazuje foto ala Varel Frištenský u kamene. Nadšení asi ovšem nesdílel pracovník horní stanice, který po mém návratu šel na cestu k vrcholu raději napíchat orientační tyče. Za mnou se totiž pak vydalo i pár lidí.

Jedeme dále, tedy jedeme dolů. Po cca 2 hodinách strávených nahoře na hoře jsem se vydal na eso z Jasperu číslo 2. Kaňon Maligne, kde vede stezka přes 6 mostů, které zase vedou přes potok, který zase vede skrz soutězku. Nedá se to nazvat „hike“ (tůra) neboť přátelé profesionální „hajkeři“ z New Westminstru a Milevska by mne hnali. Trasa byla značená a v podstatě upravená. I tak pěkných cca 7 km tam a zpět. Cestou jsem hloubal nad tím, jak kluci kanadští dostali do některých míst ten beton a asfalt. Kde třeba postavili míchačku? Každopádně upravené to mají na jedničku. Zbytečně popisovat, v galerii je to jasně vidět. Říčka se různě dere skrz skály, občas se prorve na více místech, občas někde koryto vyschne a voda si najde jinou cestu. Hezká procházka, která také jasně definovala, že jsem Holanďan a mám holandský přízvuk. Starší paní, co jsem ne stezce galantně pouštěl poděkovala a opáčila, zda jsem ze země tulipánů. Říkám, ne jsem CZECH vypadám snad jako Tulipán? Ona, že žije v Kanadě už delší dobu, ale je sama Holanďanka a takže prý jo. Hm tak to máme devátého Kanaďana co mi to tvrdí, tak asi jo no. Amster mám jako město moc rád tak co. Po návratu jsem si ale na mikinu připnul český odznak, aby bylo jasno.

Po holandské epizodě jsem sedl do auta a vydal se na 60 km vzdálené horské prameny. Cesta ok a začalo první z mnoha setkání s divokou zvěří. Z Jasperu se jede na prameny kus po dálnici. Koukám a najednou auta zastavují a čekají. Asi 30 muflonů si to stoji vedle dálnice, na dosah od aut a v klidu se pase. To jsem z toho byl ještě vyjukaný, ale když jsem cestou na prameny podobné stádo potkal ještě dvakrát, k tomu dva soby a jedno medvěda co seděl jak zajíc u krajnice. Otupíte. Definoval bych to jako v ZOO se projížděti. Zvířata jsou natolik krotká a zvyklá na provoz okolo, že se ani nesnaží uhnout, spíš je musíte objet vy. Jeleni se pasou přímo u dálnice, necelý metr od svištících kamionů. Jedeme ale k pramenům Miette Hot Springs. Ty se nacházejí ve výšce 1500 metrů a bez debat je hodnotím jako nejlepší koupaliště a bazén co jsem v Kanadě zažil. Za příjemných 6 dolarů vás čeká zcela moderní a velmi čisté zázemí, jeden bazén s 38 C a druhý s 40 C vodou. K tomu dva malé se studenou. Ale to nejdůležitější vás čeká po usednutí do bazénu. Celý komplex ja na jakési náhorní planině, takže z bazénu s horkou vedou se můžete kochat okolními vrcholky hor – jako na dlani. Hodnotím za jedna s hvězdou – v anglickém překladu A+.

Do vesnice na své nocležiště u nádraží jsem dorazil až kolem pul 10. Cestou jsem ještě stihl udělat fotky u jezera Pyramid a to lanovky Jasper Tramway (vrcholek vlevo) a v místní hospodě si dát jedno a stáhnout na jejich wi-fi poštu. Ráno jsem plánoval zastávkovou cestu po scénické Highway 93 Jasper – Banff.

Highway 93 - neboli Icefields Parkway
Highway je dost nešťastný překlad do češtiny. Do dálnice to má hodně daleko, ale je to dvou až tří proudová silnice, která se táhne od Národního parku Jasper - přes Lake Louise - do Národního parku Banff. Ideálně by to bylo jít pěšky, protože tolik skalních masivů, ledovců, jezer a zvěře prostě jinde nevidíte. Fotky v galerii hovoří za vše. Uprostřed cesty je ledovec Columbia, na který se pomoci cross autobusu můžete vydat. Je to výlet na celý den a mne od něj odradilo zatažené počasí nad ledovcem a obětování celého dne. Tak jsem alespoň okoukl pneumatiky toho monstra - neměly číslo - zato nápis TERA TIRE. Velké to gumy. Zbytek cesty, jezera, hory, panorámata ... zastavuji v jednom kuse a fotím a kochám se pane doktore.

Lake Louise a Lake Agnes ... brána do Banffu
Kvůli zastávkám dorážím na Lake Louise až kolem 4 odpoledne. Krátká návštěva na info centru ukázala, že většina stezek je ještě pod sněhem. Stejně tak bylo zamrzlé a pod sněhem i samotné jezero – bohužel. Nicméně pár výšlapů je prý schůdných, takže třeba na výše položené Jezero Lake Agnes bych se vydat mohl. Chvíli jsem zvažoval, zda je rozumný vydat se na hike v pul 5 odpoledne, ale co když už jsem tady. Zámecký hotel Fairmont Banff Springs u Lake Louise, jeden z top luxusních podniků, který budovala Kanadská Pacifická Dráha (Canadian Pacific Railways) opouštím v 17.45. Cestou vzhůru k 7 km vzdálenému jezeru potkávám pouze turisty na cestě zpět. Opět trochu pochybuji o rozumnosti celého výšlapu, ale jdu. Doženu mladý pár, asi tak v mém věku. Slečna se ptá zda jdu na Lake Agnes, říkám že jo a zda jsem tam už byl. Ne nebyl a mažu dál. Jak se ukáže později, tady to ti dva asi otočí neb nahoru za mnou už nedorazili. Já šlapu svižně dál, sám. Nahoře u jezera má být chata švýcarského typu - čajovna - těším se na čaj. Kanaďané čestně přiznávají, že v pionýrských dobách si koupili několik horských průvodců přímo ze Švýcarska a ti je učili jak budovat stezky a správně chodit na tůry. No když oni nás hokej, tak my je zase jak chodit po horách. Šlapu tedy sám dál a těším se stále na čaj. Dorážím v 18.45 a zjišťuji že nikdo nemaká a chata je off-line. Takže jsem vybalil spolucestující z Plzně a u jezera Agnes, pojmenovávaného podle britské šlechtičny jsem strávil příjemných 20 minut - kocháním se pohledem a popíjením 12 z Plzně. Cesta zpět už šla lépe ačkoliv na stezce bylo stále dost sněhu a někdy se člověk probořil po kolena. S myšlenkami na medvědy a že jdu sám a nevydávám žádný zvuk jsem si začal prozpěvovat. Pro divokou zvěř, jak píšou poučky je důležité, aby vás identifikovala jako člověka. Příručka dále popisuje jak např. reagovat při setkání s medvědem:

1: pokud vás on neuvidí, vzdalte se – couváním

2: pokud vás uvidí, vystříhejte se očního kontaktu, mluvte na něj tiše a opět couvejte (co byste mu tak říkali no?)

3: pokud se začne přibližovat, mluvte zvýšeným hlasem, zvedněte ruce nahoru a couvete

Co dělat potom Kanadské příručky a naučné tabule nepopisují. Asi moc sežraných turistů ještě neměli. Český průvodce Kanada od National Geographic ovšem přidává i poslední pravidlo. Přibližuje-li se medvěd k vám i po bodu 3 – zaútočte – stejně nemáte co ztratit. No díky moc. S touto myšlenkou a vzpomínkou na medvěda včera u silnice u horských pramenů jsem tedy pěl co mi plíce stačily. Takže repertoár zněl: Česká i Slovenská hymna, Sbohem galánečko, Když som šel z Hradišta, Šašek počmáranej, Kdyby tady byla taková panenka … (pro informaci jsem zpíval mužskou i ženskou část). Zámek v dohledu jsem měl po 35 minutách hlasitého halekání. Přesně tak, aby ho zaslechli akorát otáčející se Korejci, slečna v piškotech a chlapec v polobotkách za včas uznali, že jsou vybaveni trochu mimo mísu.

Lake Luise i Lake Agnes tedy zase za A+. Škoda toho čaje :)

sobota 15. května 2010

TransCanada RoadStory - poušť, jezero a hory v jeden den ...

Květen desátého, mínus jeden den přesně 4 měsíce pobytu v British Columbia opouštím West Coast a začínám svou pouť napříč Kanadou do Toronta. Odhadovaná délka trasy přes 5000 km a doba plus mínus dva týdny.

Rozlučka se všemi kamarády z Vancouver probíhala za intenzivního oslavování od začátku května, takže to byl takový all-week party. Inu stejně jsem to nestihl všechno obejít a jak se říká, lepší vyhořet než se stěhovat platí i tentokrát.

9. května přijel do Vancouveru na návštěvu "pan domáci" alias náš hostitel v Revelstoke - Péťa Vojta, kde jsme v dubnu fantasticky zalyžovali. Takže v pondělí jsem nabral jeho a všechny své švestky zapakoval do své dodávky Chevrolet Lumina APV a vyrážíme. První kilometry vedou přes TransCanadian Highway 1 směr Abbotsford a dále do kapesní kanadské pouště. To je oblast okolo městečka Osoyoos, nejteplejšího místa v celé Kanadě. Místa ze kterého pochází první úroda kanadského ovoce a také hroznů. Prvních 350 km probíhalo přes horský průsmyk Manning Provincial Park. Jako příroda krása, ale natankujte si. 350 km a bez benzíny. Rafička položená u písmenka E (EMPTY) nic moc. 200 km zpět nic pustota ... 100 km dopředu nic. Takže adventura jako víno. Prostě chyby začátečníků.

Příjezd do pouštní oblasti předznamenala teplota, krásných 22 stupňů, slunce na plné pecky. Všude okolo vinice, ovocné sady ... no skoro Jižní Morava. Jako doma. Postarší madam na info centru můj dotaz, kde je ta poušť odbyla odpovědí - "už jste v poušti" a doporučila místa kde nakupovat (???) co vidět a kde se najíst. Hlad jsme neměli, nakupovat se nám taky nechtělo, takže směr ta poušť jo. Inu. Velikostí fotbalové hřiště, kde se nachází několik vzácných druhů pouštních rostlin a dřevin. Bohužel pana správce pouště to moc asi nebavilo, takže zavřel už v pul 4 a tím pádem jsme tu "poušť" okoukli jen z venku. Nevadí. Pokračujeme dál okolo jezer Osoyoos Lake směr na sever. Cestu lemují ovocné sady a vinice, kde bohužel nic zatím neprodávají. Není co, nicméně silnice podél jezera je pohodová a scenérie úchvatné. Na Osoyoos Lake posléze navazuje Vaseux Lake, pak Shaha Lake a následovně největší Okanagan Lake. Takže pořád lemujete vodu a je na co koukat. Města na cestě jako Penticton nebo Kelowna nestojí moc za řeč. Maloměsto bez zajímavosti. K večeru jsem se přiblížili k Revelstoke - horské vesnici, kde bydlí Petr a Adriana a kde jsem hodlal přenocovat. Jaro začínalo nabírat plnou sílu a tak se vršky místních hor, kde jsem ještě před měsíce řádil na snowboardu se už zelenaly.

Raketa Chevy né zcela tak bez závad
To, že bude auto za 1100 dolarů něco potřebovat jsem věděl. Že to budou gumy, minimálně ty přední taky, ale že se tam ještě vysype kloub u předního kola to jsem netušil. Zbytečně to pitvat. Opravy, nové "jeté" gumy, nejdražší práce na celém světě je ta kanadská ... cirka 300 CAD. K tomu si připočteme prohlídku motoru ještě ve Vancouveru za 150 CAD a moje plechovka se přesouvá z kategorie DOBRÁ KOUPĚ do kategorie TOTÁLNÍ PROVAR. Nicméně, když to teď píšu, tak mám za sebou 4200 km bez problému - zážitků a fotografii milion šest a jak říká MasterCard .... K NEZAPLACENÍ. :-) K nevíře je i to, že motor o objemu 3.1 litrů žere jen 10 litrů. Což je na severoamerické poměry strašně málo. Buď udělali soudruzi někde chyby nebo jsem to špatně sečetl. Ale i kdyby tam bylo 12 na 100 ... furt jako dělo, jak se říká na 8th Ave. Běžná spotřeba severoamerických kočárů je mezi 15 a 30 litry na 100 km.

Jinak laskavý čtenář a teta Dáša češtinářka prominou, píšu to s týdenním zpoždění, takže časové přesmyčky budou na denní pořádku. Pardon :)

Den navíc vynucený opravou kola jsem se rozhodl v Revelstoke strávit potrápením těla a duše. Výšlap na kole na cca 8 km vzdálené vodopády stál za to. Udržované cyklostezky měly následovné značení. Těžký - Velmi těžký - Extrémně těžký - takže pohodová easy projížďka na kole pro kancelářské krysy jako já - firma ideál. Říčka pod vodopády se vlévá do jezera po horou, na které jsme před měsícem lyžovali, takže se mi nabídl i pohled na již zelené sjezdovky. Radostí, že jsem to přežil jsem si vyskočil. Kolem a na kole i přes nepříznivé zprávy o autě to byly dva super dny a díky Adri a Péťovi za azyl.

Takže to byl cestovatelský výkop mojí cesty ... jedeme dál.

HABS to dokázali ... a jdou do finále o Stanley Cup

Trochu se zpožděním, ale je to potřeba zmínit. Underdogs alias podceňovaný tým Montreal Canadiens dokázal vyřadit dva favority. První se poroučel Ovečkinův Washington a následně i hvězdný Crosby s tučňákama z Pittsburghu.

Viděl jsem pár zápasů a myslím, že Slováci si mohou hýčkat další hvězdu. To co v bráně Canadiens předváděl Halák bylo občas k neuvěření. Naše trio Plekanec - Špaček a Hamrlík se taky několikrát blýsklo. Standa, již dlouho žijící český motorkář ve Vancouveru, ale fanoušek Canadiens má jistě radost. Potkal jsem ho krátce před olympiádou. Nezbývá jen dodat GO HABS GO. (Habs od slova - inhabitant = obyvatel)

V neděli hrají první zápas proti Philadelphia Flyers, která senzačně otočila proti Bostonu. V Bostonu se budou drbat na hlavě ještě dlouho. Projed tak rozehranou vítěznou sérii? No stane se. Jen doufám, že se v Montrealu nebude opakovat situace z roku 2008, kde právě Phili vyřadila Canadiens. Což jsem bohužel viděl na vlastní OKI. Tímto zdravím účastníky MS @ Canada s LG :-)

úterý 11. května 2010

Game Over .... Canucks :-(


No jo no. Mnoho místních to hlásilo už předem. Když se dostanou do play-off stejně brzo vypadnou. Ale co, bylo to fajn fandít "domácímu" týmu. Bylo to několik bídných a několik skvělých zápasů. S kolegy Kanaďany jsem si to užil. Za javorový list už zbývá jen Montreal Canadiens, kteří překvapili a dávají tučňákům slušně na prdel a vynutili si poslední hru. Inu GAME 7 finální - je zítra. Takže GO HABS GO.

čtvrtek 6. května 2010

Zpět ve městě a červená raketa vyplouvá příští neděli ...

Konec finito šlus ende. Poslední stan ZOH 2010 Vancouver je dole. Vypráví se vtip, že Rusko na tom není s plánem do Sochi zrovna růžově, takže možná to tu budou stavět v roce 2014 znova. Ale to už beze mne. Takže Good Bye Whistler and Olympics 2010.

30. dubna 2010 znamenal i moje poslední sáhnuti na práci a poslední work pro Karla alias společnost Karl´s Global Event, která mi byla "pracovní" rodinou po několik posledních týdnů. Symbolicky můj poslední stan byl i ten první na základně v Port Coquitlam, kde byla firemní kancelář. Dneska jsem k tomu odevzdal i firemní náklaďák GMC takže - nazdar. Zajímavá zkušenost, která - možná - ještě zcela tak nekončí. Ale to ještě uvidíme.

Můj poslední týden ve Vancouveru se nese ve znamení dvou záležitostí. Ta první byla oslava narozenin a zároveň rozlučková párty. Řekl bych, že česká partička se pomala rozpadá. Mimo duo Bobi (Florida) to naše ženy Kačka a Hanča stříhly na Yukon, Luke Culka zítra směr Mexico, Kuba ala Japan za měsíc a půl ... a já East Coast. Ale netřeba býti zbytečně negativně naladění. Však my si ten důvod na další party sraz zase nejdeme. Navíc řada lidí se vrací do BC a zbytek to oslaví doma v Čechách. K oslavě 32 - 26 - 25 - 24 let, která proběhla ve dnech 1 a 2 května podotknu jediné. BYLO TO VELKÉ, nikdo se nezranil a fotografie v galerii příběh dopoví. Slavilo se od časných ranních hodin do pozdních ranních hodin. Takže všechny oslavence jsme zapili zodpovědně. Přísahám!

V pondělí jsem se ještě stihli otočit po druhé do Seattle. Cíl nákupy a vyhodit Duo Bobi na letiště - směr Florida. Inu nákupy překazil velký vítr a shopping mall bez proudu. Pomatení amíci samo zavřeli. Co kdyby se v té tmě někdo zranil a pak nedej Bože je někdo žaloval. Takže nákupy nic. Ale zato jsme v Seattle stihli Museum of Music. A přátelé .. to je věc. Kytara Kurta Cobaina z nahrávání Smells like teen spirit nebo celá historie grunge, Jimi Hendrix, Bob Marley nebo Brouci apod. Záležitost na celý den a v nahrávacím studiu jsem se vyřídili o 106. Web muzea zde.

Další událostí bylo pořízení dopravního prostředku na cestu z Vancouveru do Toronta. Hlásím pořízeno - Chevrolet Lumina APV ročník 94, motor 3.1 litru, žere benzin 87. Za necelých 20 000 českých kaček + pojištění za další polovinu. Jede dobře, místa na spaní kvanta, takže teď už jen modlitba, aby se to cestou nepo.... nepokazilo.

Oficiální start je připraven na 9. května a cíl je 25. května v Torontu. Zkušební jízda k Alice Lake, BC tuto sobotu. Hlášení podám :) Zdá se to jako přesun z bodu A do bodu B - kousek - 5200 km.

Space Ship Chevroletu ZDAR.

PS: Jako zajímavost přidávám foto vypuštěné haly BC PLACE. Střecha tohoto sportovního mega stánku je neustále na vzduchovém polštáři. Chrání ji hermeticky uzavřené dveře a stačí vetší díra a jde to dolů. Nikoliv však dnes. Dnes šla dolů záměrně. Město totiž napumpuje rekordních 500 mil. dolarů do výstavby nové zatahovací střechy. Prezentačka už běží na oficiálních stránkách BC PLACE.

PS 2: V Kanadě přišli na to kam patří TV NOVA... pánské sociální zařízení Commercial drive, Tobby´s Pub a sušák na ruce. Well done !


PS 3: Uzavřu konstatováním, že jsem si po 4 měsících dal pravou Plzeň 12 a segeďák se 6. Slovenští Kanaďané manželé Fabiánovi provozují restauraci DANUBE - DUNAJ na pomezí Vancouveru a Burnaby. Mají Plzeň 12, svíčkovou, knedlíčkovou polévku, horalky, knedlíky v prášku a hlavne SUK :) Feels like home - bylo to moc dobré. Koupil jsem hned 3 :)

PS 4: GO Canucks GO ... dneska proti Chicago ostuda :-( doufám, že to otočí. I ti amíci hráli kůlové.

čtvrtek 22. dubna 2010

Nový domov ve Whistleru a Trio z Vysočiny opustilo základnu Vancouver, British Columbia ...

I dva měsíce po skončení zimních olympijských her zůstávají některé stany stát. Zejména ty ve Whistleru, kam jsem se přestěhoval. Celková plocha činila cca 112 000 m2. Tady v horách se probouzí akorát medvědi, takže občas ho potkáte po cestě do práce, ve Vancouveru oslavili svátek marihuany hromadným kouřením a česká základna jménem Vysočina na Willingdon Avenue nadobro zavřela své brány.

Rekapitulaci posledních aprílových dní naplníme přehledem krátkých zpráv především z horského střediska Whistler. Tam jsem se přestěhoval začátkem měsíce. Ještě dva měsíce po skončení olympiády některé stany stojí, zejména ty vysoko v horách ve Whistleru. Takže bouráme ještě to co stojí s já se pomalu chystám na konec odysey v British Columbia. Počátkem května totiž vyrazím na cca 4500 km dlouhou cestu přes Kanadu a USA do Toronta.

Zpět, ale k Whistleru
Horské středisko má punc luxusní a tomu také odpovídají ceny všeho co si zde můžete pořídit. Od obyčejných potravin, přes pivo až po ubytování v hotelu. Pravdou je, že Whistler Village vypadá krásně a středisko samotné soupeří o přední místa s americkým Aspenem. Naše partička dostala taky celkem luxusní baráček. Multi-terasový dům s loftem v horním patře. Na jednotlivé "site" je to vždy kus cesty, neboť Whistler leží v průsmyku a celá oblast je poměrně roztahaná. Mimo horských cen tu mají i černé medvědy, kteří se právě touto dobou probouzejí ze zimního spánku. Takže si to tak jedu v úterý do háku a u silnice černý medvěd - jako zajíc - poklidně kouká na cestu. Nebudu zastírat, že jsem byl rád, že jsem v jeepu. Krom medvědů jsou pochopitelně nejúchvatnější horské scenérie. Hory ještě pokryté sněhem, mlha v údolí a nebo mraky nebezpečně nízko. Stačí se prostě zastavit na ulici a kochat se. Každý den se vám naskytne "jiné" panoráma hor.

Další neuvěřitelný zážitek se mi naskytl ve Whistler Olympic Parku, kde jsem ještě jako návštěvník byl 28.2. na poslední závod, 50 km cross country Lukáše Bauera. Nyní tu bourám poslední stany. Součástí areálu je středně velká chata, sloužící jako velín. Spolubydlič Jenda Makel z Malé Paříže (Třešť u Telče) mne upozornil (neb tu také byl v době ZOH), že nad krbem v oné chatě je lyže ARTIS. Vydal jsem se vyzvědět více a zde je příběh. Lyže ARTIS SOKOL tam skutečně na krbem zavěšena je. Pochází od Kanadského národního týmu z roku 1976, kde byl u týmu polský trenér. Ten zmiňovanou skokanskou lyži kupoval v tehdejším Československu. A současný správce areálu Whistler Olympic Park tuto lyži za 5 dolarů zakoupil v garážovém výprodeji v Torontu asi před 15 lety. Takže kanadský West Coast, resp Sea to Sky country, jak se oblasti kolem Whistleru přezdívá nese i českou stopu - lyžařskou.


British Columbia - to je Nový Amsterdam
Vancouver se k držení marihuany jakožto lehké drogy staví více než liberálně. Slovo liberálně bych spíš nahradil, že jim je to fuk. Nemá smysl popisovat, že se tu hulí úplně všude a dokonce i na ulici. Bylo by bláhové někoho k tomu i navádět. Skutečnost je ovšem taková, že za kouření trávy vás vedle stojící policista ani nenapomene. Prostě jedna velká kavárna v Amsterodamu. Příznivci tohoto "sportu" oslavili 20. dubna svůj svátek hromadným pokuřováním v centru města. Pro představu nejlepší je You Tube. V roce 2007 to v centru Vancouveru vypadalo asi takto. Jsa ve Whistleru, jsem to letos neviděl, ale vypadalo to podobně. Defacto jste se mohli pouze projít centrem města a člověk byl v limbu raz dva. Zajímavý je fakt, že alkohol je legální až od 19, ale pokuřovat mohli i náctiletí výrostci. Inu proti gustu ...

British Airways BA84 - London Heathrow - Departed at 20:35
Tak zní suché konstatování webové stránky YVR letiště Vancouver. Česká partička z Vysočiny (Třešť a Telč) definitivně zavřela svůj krámek na 6141 Willingdon Avenue, Burnaby, BC. Je konec, šlus, finito, ende. Moc mi to ještě nedochází, takže z rychlé rekapitulace mne napadne Tomášův pršiplášť při umývání lodí, pivo Canadian Molson ve Station Square Pub a slova z písně od Nohavici - "Dobrý den, sportu zdar, fotbalu zvláště!" Pochopitelně je toho daleko více. Například nespočet nových přátel, ze všech koutů světa, společné objevování tajů kanadské mentality, zjištění ukrutné byrokracie nebo setkání s "moderátorem" olympijské ceremonie. Můj pobyt a kluků se míjí přesně o dva měsíce. Oni tu byli dřív, já odjedu později. Vzniklo z toho i několik článků. Vede Thomas s jeho posledním zápisem do týdeníku RESPEKT, pokračuje v MF DNES a Jihlavských listech. Já kontroval jednou v ekonomice PROFITu. Mimo to je tu tento blog a Tomášův VAN*TRIESTE*COUVER. Myslím, že Trio z Vysočiny bude mít těch 4-6 měsíců uloženo ve zvláštní složce. Jejich odlet lehce zkomplikovala prskající sopka z Islandu, ale nakonec se žádné drama nekonalo.

Takže chlapci ... šťastný let a C YA tam doma u nás - na Vysočině :-)

středa 21. dubna 2010

Konec zimní sezóny v Revelstoke a sbohem Mr. Johan Burton

Zimní sezóna je u konce, moje kanadské prkno už má nového majitele a horský resort Whistler Blackcomb, který už nestihnu, zavírá své brány příští týden. Inu Peak 2 Peak a další vymoženosti si budu muset dát jindy a poslední kanadský sníh jsem tak okusil na sjezdovce s nejvyšším převýšením v Severní Americe.

Vzpomínky na Revelstoke a poslední kanadský sníh jsou tak trochu retro story. S partičkou z 8th Ave. jsem se tam vydali už první dubnový víkend, tedy na Velikonoce. V Revelstoke pracuje Adri, kamarádka kluků, který chtěla vzít zase do Vancouveru a my zase chtěli lyžovat, resp. snowboardit v Revelstoke. Navíc je to kousek, necelých 600 km, takže proč ne. Chorvatsko k moři si taky běžně dáte jen tak na víkend že? Cesta po kanadské rádoby dálnici probíhala v pohodě. Rádoby proto, že někdy se 4 pruhy změní na 3, někdy zase na 5 a do pravidelnosti to má hodně daleko. Benzínky nejsou na dálnici téměř vůbec, musíte si dát exit a pak se zase vrátit. Nicméně šesti hodinovou cestou zpříjemňovala okolní scenérie hor a posléze i jezera Shuswap.

Cestou jsem se ještě zastavili v Harrison Hot Springs, alias horké prameny, dáme koupel zněl nápad. Pod slovem Hot Springs si můžete představit např. horský potůček s jezírky, tůňkami kde teče teplá až vroucí voda. S plechovkou studeného piva paráda že? A nebo to taky může být touto vodou z nitra Země napájený mini bazének 20 x 10 plný důchodců a dětí za 8 ... slovy WOSUM doláčů (přepočet 150 českých kaček) Jo, tak B je správně a to byl i náš případ. No nic no. Příště to chce trochu důkladnější studium internetu před odjezdem. Za tu nemalou částku jsme se tam rochnili aspoň 2 hodiny a pak s prsty se scvrklou kůží pokračovali směr Revelstoke.

Revelstoke se nachází asi 300 km od hranic British Columbia a provincie Alberta, má lehce přes 7000 obyvatel a je spíše doplňkem horského resortu než opačně. Pár hospod, fabrika na dřevo, ovšem i v této mini díře je bazén a zimní stadion. Lyžařský resort je poměrně mladý, teprve tři roky provozu. Dříve na jeho místě stála malá sjezdovka, nyní jich tam je několik desítek a hlavně se pyšní nejvyšším převýšením v celé Severní Americe. Jelikož dole už bylo jaro, jak je z fotografií patrné, byla spodní část už uzavřená. Nicméně i horní část stála stoprocentně za to. Základní stanice se nachází v nějakých 600 m.n.m. Odsud vás vyvezou dvě na sebe navazující kabinky asi do 1300. Z tama už pokračujete sedačkou až do 2400. Pro doplnění statistik kanadskoamerických sjezdovek, vleků a lanovek uvedu, že o ty v Revelstoke se stará pan Doppelmayr a zvládl začlenit i odpočívadlo na nohy. Krycí plexisklo a vyhřívaní pod zadek ovšem rozmazleným frackům z Evropy první den, kdy bylo trochu deštivo - chybělo. Co tu zdánivě chybí po cestě nahoru vám resort vynahradí 1000x při cestě dolů. Sjezdovky na rozdíl od těch evropských nejsou v dálničním stylu. Upravené, široké a rovné. Zdejší podmínky bych přirovnal, podobně jako na Mount Baker (Washington, USA) spíše ke stylu cross-country. Sjezdovky oplývají řadou terénních úprav, protisvahů, zkratek a nebo průseků v lese, které jsou také považovány za oficiální část trati. Je pravda, že pro mne, prkýnkáře byl zrovna tento lesní úsek vždy trochu noční můrou, ale taky se to dalo. Z obrázku je patrné kolik tam bylo místa.

Lahůdku pro nadšené vyznavače zimních sportů představuje část Back Country alias zadní strana, ta neupravená, divoká. V reálu to vypadá tak, že si ve 2340 m sundáte lyže a šlapete po vrstevnici asi 15 minut do nejbližšího kotle. Cedule varují, že tak činíte na vlastní nebezpečí, že hrozí laviny a že si musíte uvědomit co činíte. To vše ale zapomenete ve chvíli, kdy stojíte těsně pod štítem a koukáte dolu do kotle, kde je metr neupraveného prašanu. Zážitek neskonalý a nezapomenutelný. Doplním ještě cenové relace. Za denní skipass se tu očekává 60 CAD, což není k rozlehlosti areálu závratná částka. Investoři jsou údajně zatím červených číslech, ale slibují masivní rozšiřování, takže se ještě máme na co těšit. Je pravda, že v horních pasážích resortu si můžete o horské chatičce z Rakouska, kde si dáte pivko a Knödelsuppe, nechat jen zdát. Je tam úschovna zavazadel (bez hlídání) a malý bufet + pár laviček.

Kolem a dokola. Revelstoke je nádherný ski resort, který nabízí možnost vyžití pro lyžaře všech kategorií. S nádherně členitým terénem a úchvatným pohledem na údolí. Prostě wunderbar.

Sněhu už ale bylo dost, takže za rok zase na YDYKSEBU.
Sportu zdar - tomu zimnímu zvláště!