Rozlučka se všemi kamarády z Vancouver probíhala za intenzivního oslavování od začátku května, takže to byl takový all-week party. Inu stejně jsem to nestihl všechno obejít a jak se říká, lepší vyhořet než se stěhovat platí i tentokrát.
9. května přijel do Vancouveru na návštěvu "pan domáci" alias náš hostitel v Revelstoke -
Péťa Vojta, kde jsme v dubnu fantasticky zalyžovali. Takže v pondělí jsem nabral jeho a všechny své švestky zapakoval do své dodávky Chevrolet Lumina APV a vyrážíme. První kilometry vedou přes TransCanadian Highway 1 směr Abbotsford a dále do kapesní kanadské pouště. To je oblast okolo městečka Osoyoos, nejteplejšího místa v celé Kanadě. Místa ze kterého pochází první úroda kanadského ovoce a také hroznů. Prvních 350 km probíhalo přes horský průsmyk Manning Provincial Park.
Jako příroda krása, ale natankujte si. 350 km a bez benzíny. Rafička položená u písmenka E (EMPTY) nic moc. 200 km zpět nic pustota ... 100 km dopředu nic. Takže adventura jako víno. Prostě chyby začátečníků.Příjezd do pouštní oblasti předznamenala teplota, krásných 22 stupňů, slunce na plné pecky. Všude okolo vinice, ovocné sady ... no skoro Jižní Morava. Jako doma. Postarší madam na info centru můj dotaz, kde je ta poušť odbyla odpovědí - "už jste v poušti" a doporučila místa kde nakupovat (???) co vidět a kde se najíst. Hlad jsme neměli, nakupovat se nám taky nechtělo, takže směr ta poušť jo. Inu. Velikostí fotbalové hřiště, kde se nachází několik vzácných druhů pouštních rostlin a dřevin. Bohužel pana správce pouště to moc asi nebavilo, takže zavřel už v pul 4 a tím pádem jsme tu "poušť" okoukli jen z venku. Nevadí. Pokračujeme dál okolo jezer Osoyoos Lake směr na sever. Cestu lemují ovocné sady a vinice, kde bohužel nic zatím neprodávají. Není co, nicméně silnice podél jezera je pohodová a scenérie úchvatné.
Na Osoyoos Lake posléze navazuje Vaseux Lake, pak Shaha Lake a následovně největší Okanagan Lake. Takže pořád lemujete vodu a je na co koukat. Města na cestě jako Penticton nebo Kelowna nestojí moc za řeč. Maloměsto bez zajímavosti. K večeru jsem se přiblížili k Revelstoke - horské vesnici, kde bydlí Petr a Adriana a kde jsem hodlal přenocovat. Jaro začínalo nabírat plnou sílu a tak se vršky místních hor, kde jsem ještě před měsíce řádil na snowboardu se už zelenaly.
Raketa Chevy né zcela tak bez závad
To, že bude auto za 1100 dolarů něco potřebovat jsem věděl. Že to budou gumy, minimálně ty přední taky, ale že se tam ještě vysype kloub u předního kola to jsem netušil. Zbytečně to pitvat. Opravy, nové "jeté" gumy, nejdražší práce na celém světě je ta kanadská ... cirka 300 CAD. K tomu si připočteme prohlídku motoru ještě ve Vancouveru za 150 CAD a moje plechovka se přesouvá z kategorie DOBRÁ KOUPĚ do kategorie TOTÁLNÍ PROVAR. Nicméně, když to teď píšu, tak mám za sebou 4200 km bez problému - zážitků a fotografii milion šest a jak říká MasterCard .... K NEZAPLACENÍ. :-) K nevíře je i to, že motor o objemu 3.1 litrů žere jen 10 litrů. Což je na severoamerické poměry strašně málo. Buď udělali soudruzi někde chyby nebo jsem to špatně sečetl. Ale i kdyby tam bylo 12 na 100 ... furt jako dělo, jak se říká na 8th Ave. Běžná spotřeba severoamerických kočárů je mezi 15 a 30 litry na 100 km.
Jinak laskavý čtenář a teta Dáša češtinářka prominou, píšu to s týdenním zpoždění, takže časové přesmyčky budou na denní pořádku. Pardon :)
Den navíc vynucený opravou kola jsem se rozhodl v Revelstoke strávit potrápením těla a duše. Výšlap na kole na cca 8 km vzdálené vodopády stál za to. Udržované cyklostezky měly následovné značení. Těžký - Velmi těžký - Extrémně těžký - takže pohodová easy projížďka na kole pro kancelářské krysy jako já - firma ideál. Říčka pod vodopády se vlévá do jezera po horou, na které jsme před měsícem lyžovali, takže se mi nabídl i pohled na již zelené sjezdovky. Radostí, že jsem to přežil jsem si vyskočil. Kolem a na kole i přes nepříznivé zprávy o autě to byly dva super dny a díky Adri a Péťovi za azyl.Takže to byl cestovatelský výkop mojí cesty ... jedeme dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat