Už samo předměstí nevěstilo nic dobrého. Roztahaná kotlina bez výrazných prvků. Na pravé strana u příjezdu namačkaný olympijský park z roku 1988. I ten následně zklamal, ale před 22 lety možná byly jiné požadavky. Nicméně Vancouver se mi zdál i přes tu zimní bídu 100x lepší polohou než Calgary. Bobová dráha a skokanské můstky namačkané na jedné stráni, kolem už začínající prérie. Jak říkám nic moc. Časový údaj: 15 - 16.5.2010Samotná vycházka do města taky moc nenadchla. Město působí dost rozestavěným dojmem. Kouká tu několik rozčepýřených střech mrakodrapů a k celistvosti města nepřispívá ani fakt, že přímo centrem vede dálnice a taky železniční koridor. Ono se totiž o žádném centru moc hovořit nedá. Není. Prošel jsem si tedy Barclay promenádu a Prince´s Island, prokřižoval centrum ulicemi 1 až 9 a podíval se na Olympic Plaza. Překvapení - taky nic moc. Olympijský park byl zavřený pro údržbu, takže takto telegraficky z Calgary. Jasně, mohl jsem to zkoumat déle, ale mne to město prostě neoslovilo. To jsem netušil jaká bída mne čeká dále.
Opouštím Calgary a směřuji dále na východ. Čeká mne zbytek provincie Alberta a údajně ukrajinský Saskatchewan. Jak to nazvat? Nuda, nuda, šeď šeď. Po úchvatných scenériích z Rockies dvojitě ubíjející nuda. Dálnice vede vždy několik desítek kilometrů rovně, pak přijde mírná zatáčka a zase rovina. Jak říkám nuda, po hodině sezení v gaučovém křesle Chevroletu
si připadáte jako doma, když usnete u bedny a ve 3 ráno když se probudíte běží jen monoskop. Pořád to samé dokola. Pole, sýpka, pole, zase pole a helééé ropná mini věž. Mírná zatáčka, před kterou místní laskaví cestáři vždy dají ceduli – pozor zákruta. Aby náhodou někdo nezapomněl zatočit. Na cestě přes Saskatchewan by se dalo koukat na TV, luštit křížovky, štrikovat, dala by se u toho číst i kniha. Což jsem i zvažoval, že bych dohnal svůj čtenářský dluh. Jenže knížka byla hluboko v kufru a matka by mne stejně vlastnoručně zabila, takže..... Takže jsem si nečetl :-) Ale bylo to utrpení. V podobném ubíjejícím duchu se odehrávala i města na cestě, hlavní město Saskatchewanu - Regina nebo hlavní město Manitoby - Winnipeg.
Krátkých osvěžením byla zastávka v Moose Jaw (Losí tlama) na což mne upozornil spolubydlící z Revelstoke. Je tam Al Caponeho tajný úkryt. Stejně jsem ten den měl volantu a monoskopu sýpka - pole - sýpka - pole plný zuby, zastavil jsem a ráno se vydal ten gangsterský úkryt prozkoumat. Za 14 dolarů vás vezmou do podzemních chodeb a velmi vtipně pojatým hereckým výkonem provedou onou dobou. Fotit se bohužel nesmělo, takže mám jen fotku s retro holkami.
Na tu bídu Saskatchewanskou - ale jo.. dobrý.Jinak Saskatchewan už není tak moc ukrajinský jak se traduje a říká. Generace vymírají a nikdo si už moc nepamatuje. Alespoň tak dopadla moje malá anketa po benzínových pumpách. Všichni jsou to prostě amíci, tedy pardon Kanaďané.
Žádné komentáře:
Okomentovat