Ještě začátkem ledna 2010 město připomínalo olympijskou událost pouze vlaječkami v ulicích a billboardy hlavních sponzorů v místním metru. Poslední dva týdny před
začátkem se však město dalo do pohybu, začaly uzavírky v okolí hlavních sportovišť, přibylo nové hlášení o dopravě a město zaplavila vlna modrých bund, které nosí dobrovolníci pomáhající na hrách.Záplava se také koná v místní sociální dopravě a ačkoliv město povolalo několik nových souprav – typ Bombardier Mk 2 – metro je prostě narvané k prasknutí. Ze složení národností nově příchozích řečeno - k ruskému prasknutí. Rusko se totiž ve Vancouveru presentuje svým domem zejména kvůli následujícím hrám 2014 v Sochi a tím pádem je tu Ivánků a Nastěnek … jak n...nových hub po dešti na mojí rodné Vysočině. :-)
K mé smůle, zanechaly opakované hodiny ruštiny z roku 2005 (ty původní jsem měl v roce 1991) v mé hlavě střípky znalostí, takže si vždy po cestě do centra opepřím jízdu nějakou vesele-přihlouplou historkou Ivana a Nasti. да туалет здесь красивый. No to v Rusku všude nemáte, že?
Opusťme ale naše ruské (ne)přátele a pojďme se věnovat těm novým, kanadským. Kanada je hrdá na to, že hostí olympijské hry. A ačkoliv tu jsou protesty, obyvatelé už jednou hry odmítli, vedla se diskuze zda hry ano či ne, v okamžiku, kdy byl zažehnut olympijský oheň, 12. února 2010 se veškeré negativní pohledy na hry vytratily. Převládla obrovská kanadská hrdost, která je vskutku obdivuhodná. Ano, naši fanoušci jsou také skvělí. Potkáme-li někoho v centru s českým dresem – hulákáme na sebe Češi do toho !!! o 107. Nicméně, Kanaďané svou hostitelskou národní úlohu berou smrtelně vážně. Potkáte mladou mamku, oblečená celá do velmi slušivé bundy GO CANADA GO (speciální edice na OH 2010), mamka tlačí kočár, v něm dvě tříleté holčičky. No co myslíte pane doktore? Měl ho tam? NO MĚL !!! Jasný, holčičky mají taky vohoz GO CANADA GO, no a taťka za nimi?? Otázka za dollar? ANO, vyhráváte 17.58 českých kaček. Dále tu máme vlaječky na autech, polepené výlohy McDonaldu, Starbucksu a dalších. Autobusy křižující město s nápisem GO 4 GOLD CANADA. Prostě to tady neuvěřitelně baští a s chutí se podělí i o vaši radost. Aby nebylo všechnu úplně růžové, místní CTV to občas s tou hrdostí přežene a trapná interview jsou na pořadu dne. Stejně tak 100000x opakovaná zlatá kanadská z boulí v TV. Ale co, jsou doma, mají na to právo.Naštěstí na LIVE OLYMPIC kanále YouTUBE tolik těch blábolů neběží, takže si užívám 4 kanály LIVE. Telku nemaje, děkují tímto společnosti GOOGLE a zakladatelům JU TUBA, že jsou frajeři a že mi tu vymoženost dopřáli.
Nesedíme ovšem doma, nýbrž fandíme v ulicích. A byl jsem tam i na ceremonii. Zvýšená bezpečnostní opatření zapříčinila, že město Vancouver má po první přezdívce Raincouver i další a to City of Lineups alias město front. Stojí se všude. Na vstup do areálu s obří obrazovkou LiveCity Downtown, na vstup do národních domů, na párek, na ...(víte co). Ve frontě se pak divíte proč na vstup do LiveCity, kde se má nacpat 9000 lidí jsou 3 rentgenové dveře. Inu VANOC šetří a my s klukama z OSMÉ (8th street – tímto zdravím Matese, Honzu, Kubu, Lukáše a další) jsme se vydali jinam. Útočiště nám bylo poskytnuto v kině Vougue Theatre v samém srdci města na Grandville street. Zahajovací ceremonii dávali na velkým plátně, a protože tou dobou už venku opět pršelo, pohodlné sedačky a velké plátno, to byla jasná výhra v loterii. Zahajovací ceremonii netřeba popisovat, určitě jste viděli alespoň ze záznamu. Já jen vypíchnu dva momenty. Poctu gruzínskému sáňkaři Nodaru Kumaritašvili a kanadskou hymnu, kterou jsme si dali v kině hned dva 
krát. Mezi reklamní pauzou moderátor rozdával lístky, přeběhla poblázněna Kanaďanka, bez zájmu o lístky jen proto, aby 300 lidem v sále sdělila, že je hrdá býti Kanaďankou, hrdá na Vancouver a že si dáme hymnu ještě jednou. 300 lidi v kině vztyk a sborem dalo Oh Canada … Vlastně ještě třetí moment. Jarda vlajko nosič u toho nástupu solidně žvejkal. No co no, není každý den posvícení, že? Jinak se myslím, že ceremonie byla povedená show.
Po nezdařeném vztyčení čtvrtého sloupu a zapálení ohně, byli všichni trochu vedle kam to Wayne běží a asi to byl i záměr. V bedně jste viděli jako kolem jeho auta pobíhají lidi, z jedné restaurace vyrazil číšník, doprovázel i cyklista atd. My jsme si jeho cestu vychutnali ještě v klidu na plátně a pak se vydali na Waterfront ten táborák ohlídnout osobně. Cestou jsme potkali paní s pochodní, jedna z dlouhého řetězu nositelů, takže jsem si sáhl i na ni (na tu pochodeň, ne tu paní :)A teď to hlavní. Ano je to ve všech novinách a dnes k tomu přibyl i bronzový Lukáš
Bauer, ale MARTINA JE ZLATÁ a je to naše další zlatá olympijská holka. Po Katce Neumanové, kterou jsem měl tu možnost před 4 lety v Turíně také vítat, se mi poštěstilo i tentokrát. Nabídl jsem se pomoct v Českém olympijském domě a byl jsem na místě činu, když tento krásný okamžik nastal. No co to budu dlouze opisovat. Strávit den v Českém domě, ve společnosti komentátorských es formátu Miroslava Bosáka nebo Štěpána Škorpila, při sledování projekce z OH popíjet točenou Plzeň 12 a radovat se ze zlata Martina Sáblíkové.
To byl den za milión přátelé. Těsně před příjezdem Martiny Sáblíkové do ševelícího davu nenápadně vplul i premiér Jan Fisher s chotí. Normálně v texaskách a saku. Pohoda jazz. Za pár minut už tu byla i zlatá medailistka a nastal kolotoč focení, rozhovorů ale před tím, národní hymna v podání klavíru. Asi stárnu, ale byl jsem dojat. Premiér Fisher vystřihl při předávání velmi příjemný a smysluplný proslov (ano není to politik), poděkoval Martině a pak dál participoval na celé té slávě. Nenuceně a v pohodě. Díky pane premiére, vy víte za co. Státní představitele ještě doplnil ministr obrany Martin Barták, který měl ten den údajně narozeniny, takže si nadělil takový dárek.
Zlatý večírek jsem opustil těsně před půlnocí a těšil na další české placky.
Před odchodem jsem to ještě prokonzultoval s Mirou Bosákem a šel jsem do hajan. A zase to vyšlo, dnes s Lukášem Baurem. Do Whistleru jsem se bohužel nedostal, takže jsem fandil s kamaradem YouTUBEm, nicméně plánuji na skiathlon a závěrečnou padesátku. Ale do té doby, se určitě ještě ozvu. SPORTU zdar!!
Napiš další, už jsem to přečetla asi 3x.
OdpovědětVymazat