Po dvoudenní přestávce u přátel v Relvestoke se vydávám konečně na cestu. Směřuji do cca 300 km vzdáleného Banffu, do kterého jsem dorazil kolem 7 večer a protože jsem byl ještě celkem čil protáhl jsem to rovnou až do Jasperu, což bylo dalších cca 180. Panoramatická dálnice číslo 93 byla sice už ve tmě, ale i tak dávala tušit co mne bude čekat následující dny po cestě zpět.
Jasper je totiž na sever a já se pak vracel jižně do Banffu. Panorámata jako hrom. Jasper jsem zastihl již ležící a spící. Vesnička titěrná, objel jsem ji kolem dokola asi dvakrát a nakonec zaparkoval u nádraží. Zatím ještě stále vyplašen z toho, zde někdo bude prudit kvůli toho, že parkuji přes noc. V Kanadě i v USA je na spoustě míst noční parkování zakázáno. Zpětně už jsem otrlý a nedělám si vrásky, zapíchnu to u první pumpy nebo shopping centra a dobrou noc! Nicméně ty první dny jsem si je ještě dělal. Usínaje za zvuků dieselové lokomotivy a neustálého posunování železničních vagonů jsem upadl do bezvědomí. Spaní v dodávce je (jak řekla Bára punková záležitost), ale jinak docela pohoda, pod sebe jsem si hodil peřinu z bytu a zabalil se do spacáku. Ovšem ve 4 ráno kosa jako řemen, takže motor nahodit a topíme. V pul 7 ráno jsem si dal opakování. Teploty přes noc se přeci jen ve výšce 1500 m stále ještě pohybovaly kolem nuly. Ale přežil jsem. Aktuální datum toho dne - 13.5.2010 pro přesnost.
Velmi velmi nabitý denRáno jsem se hned vypravil na info centrum, abych místní slečny pobavil dotazem. „Jsem tu jeden den, co mám vše vidět a co stihnu?“ Nicméně slečna pohotově
vysypala z rukávu tři esa z Jasperu a to, Jasper Tramway, alias lanovku na horu Whistler. Je to jmenovkyně Whistleru u Vancouveru, akorát tato se vyslouvuje „Whistleeueer“, kdyžto ta v BC „Whistleeueer“. Jo poznejte rozdíl. Další tip info slečny byl kaňon Maligne Canyon a třetí Hot Springs (termální prameny) Miette, necelých 60 km od vesnice. Takže vyrážím na lanovku. 30 doláčů, žádná studentská sleva, ale dobrá. V základní stanici je vystaveno tablo, kdo vás dnes „obsluhuje“ Australané x 8, Nový Zéland x 2, Velká Británie 1x a Alberta Kanada 1x. Tak jsem v Kanadě nebo kde? Pravdou je, že Australanů je v Kanadě požehnaně. Údajně i kvůli tomu, že po roce práce mají nárok na podporu, což je tady věc velmi výhodná. Nazval bych to sociálním rájem George Paroubka. Z mého mizerného platu mi zmizlo vždy 22 % a starousedlíci vydělávající slušný kanadský plat se musí vypořádat i s daní okolo 38 % a výš. Pokud ovšem člověk ztratí práci, stát se o něho postará tak, aby si zachoval podobný životný standard. Případ oněch Australanů bych spíš pasoval na nutnou roční práci a další rok lyžování a zábavu. Zpět k lanovce. Ta vás vyveze do nadmořské výšky cca 2250 metrů. Do země kde už nerostou stromy jak píšou.
Pravda, že posledních pár stovek metrů už „letíte“ pouze nad kameny a ledem. Na horní stanici je ochoz kolem dokola, s popisem jednotlivých vrcholů, které vidíte, shop se suvenýry a restaurace. Ochoz pěkný, ale dá se jít ještě výše. Dalších 200 – 250 metrů převýšení za stanicí vás přivede na tzv. summit nebo sub-peak samotné hory. Cedule upozorňovala na nebezpečí, led, vítr a další nebezpečenství. Hrdinně jsem si to vyšlápl a výsledek stál za to. Celý Jasper i s horní stanicí lanovky jako na dlani a k tomu skutečně volný rozhled 360 stupňů. Paráda. Euforii z dosažení nového maxima na výškoměru mých hodinek a to 2420 metrů dokazuje foto ala Varel Frištenský u kamene. Nadšení asi ovšem nesdílel pracovník horní stanice, který po mém návratu šel na cestu k vrcholu raději napíchat orientační tyče. Za mnou se totiž pak vydalo i pár lidí.
Jedeme dále, tedy jedeme dolů. Po cca 2 hodinách strávených nahoře na hoře jsem se vydal na eso z Jasperu číslo 2. Kaňon Maligne, kde vede stezka přes 6 mostů, které zase vedou přes potok, který zase vede skrz soutězku. Nedá se to nazvat „hike“ (tůra) neboť přátelé profesionální „hajkeři“ z New Westminstru a Milevska by mne hnali. Trasa byla značená a v podstatě upravená. I tak pěkných cca 7 km tam a zpět. Cestou jsem hloubal nad tím, jak kluci kanadští dostali do některých míst ten beton a asfalt. Kde třeba postavili míchačku? Každopádně upravené to mají na jedničku. Zbytečně popisovat, v galerii je to jasně vidět. Říčka se různě dere skrz skály, občas se prorve na více místech, občas někde koryto vyschne a voda si najde jinou cestu. Hezká procházka, která také jasně definovala, že jsem Holanďan a mám holandský přízvuk. Starší paní, co jsem ne stezce galantně pouštěl poděkovala a opáčila, zda jsem ze země tulipánů. Říkám, ne jsem CZECH vypadám snad jako Tulipán? Ona, že žije v Kanadě už delší dobu, ale je sama Holanďanka a takže prý jo. Hm tak to máme devátého Kanaďana co mi to tvrdí, tak asi jo no. Amster mám jako město moc rád tak co. Po návratu jsem si ale na mikinu připnul český odznak, aby bylo jasno.
Po holandské epizodě jsem sedl do auta a vydal se na 60 km vzdálené horské prameny. Cesta ok a začalo první z mnoha setkání s divokou zvěří. Z Jasperu se jede na prameny kus po dálnici. Koukám a najednou auta zastavují a čekají. Asi 30 muflonů si to stoji vedle dálnice, na dosah od aut a v klidu se pase. To jsem z toho byl ještě vyjukaný, ale když jsem cestou na prameny podobné stádo potkal ještě dvakrát, k tomu dva soby a jedno medvěda co seděl jak zajíc u krajnice. Otupíte. Definoval bych to jako v ZOO se projížděti. Zvířata jsou natolik krotká a zvyklá na provoz okolo, že se ani nesnaží uhnout, spíš je musíte objet vy. Jeleni se pasou přímo u dálnice, necelý metr od svištících kamionů. Jedeme ale k pramenům
Miette Hot Springs. Ty se nacházejí ve výšce 1500 metrů a bez debat je hodnotím jako nejlepší koupaliště a bazén co jsem v Kanadě zažil. Za příjemných 6 dolarů vás čeká zcela moderní a velmi čisté zázemí, jeden bazén s 38 C a druhý s 40 C vodou. K tomu dva malé se studenou.
Ale to nejdůležitější vás čeká po usednutí do bazénu. Celý komplex ja na jakési náhorní planině, takže z bazénu s horkou vedou se můžete kochat okolními vrcholky hor – jako na dlani. Hodnotím za jedna s hvězdou – v anglickém překladu A+.
Do vesnice na své nocležiště u nádraží jsem dorazil až kolem pul 10. Cestou jsem ještě stihl udělat fotky u jezera Pyramid a to lanovky Jasper Tramway (vrcholek vlevo) a v místní hospodě si dát jedno a stáhnout na jejich wi-fi poštu. Ráno jsem plánoval zastávkovou cestu po scénické Highway 93 Jasper – Banff.
Highway 93 - neboli Icefields ParkwayHighway je dost nešťastný překlad do češtiny. Do dálnice to má hodně daleko, ale je to dvou až tří proudová silnice, která se táhne od Národního parku
Jasper - přes Lake Louise - do Národního parku Banff. Ideálně by to bylo jít pěšky, protože tolik skalních masivů, ledovců, jezer a zvěře prostě jinde nevidíte. Fotky v galerii hovoří za vše. Uprostřed cesty je ledovec Columbia, na který se pomoci cross autobusu můžete vydat. Je to výlet na celý den a mne od něj odradilo zatažené počasí nad ledovcem a obětování celého dne. Tak jsem alespoň okoukl pneumatiky toho monstra - neměly číslo - zato nápis TERA TIRE. Velké to gumy. Zbytek cesty, jezera, hory, panorámata ... zastavuji v jednom kuse a fotím a kochám se pane doktore.
Lake Louise a Lake Agnes ... brána do BanffuKvůli zastávkám dorážím na Lake Louise až kolem 4 odpoledne. Krátká návštěva na info centru ukázala, že většina stezek je ještě pod sněhem. Stejně tak bylo
zamrzlé a pod sněhem i samotné jezero – bohužel. Nicméně pár výšlapů je prý schůdných, takže třeba na výše položené Jezero Lake Agnes bych se vydat mohl. Chvíli jsem zvažoval, zda je rozumný vydat se na hike v pul 5 odpoledne, ale co když už jsem tady. Zámecký hotel Fairmont Banff Springs u Lake Louise, jeden z top luxusních podniků, který budovala Kanadská Pacifická Dráha (Canadian Pacific Railways) opouštím v 17.45. Cestou vzhůru k 7 km vzdálenému jezeru potkávám pouze turisty na cestě zpět. Opět trochu pochybuji o rozumnosti celého výšlapu, ale jdu. Doženu mladý pár, asi tak v mém věku. Slečna se ptá zda jdu na Lake Agnes, říkám že jo a zda jsem tam už byl. Ne nebyl a mažu dál. Jak se ukáže později, tady to ti dva asi otočí neb nahoru za mnou už nedorazili. Já šlapu svižně dál, sám. Nahoře u jezera má být chata švýcarského typu - čajovna - těším se na čaj. Kanaďané čestně přiznávají, že v pionýrských dobách si koupili několik horských průvodců přímo ze Švýcarska a ti je učili jak budovat stezky a správně chodit na tůry. No když oni nás hokej, tak my je zase jak chodit po horách.
Šlapu tedy sám dál a těším se stále na čaj. Dorážím v 18.45 a zjišťuji že nikdo nemaká a chata je off-line. Takže jsem vybalil spolucestující z Plzně a u jezera Agnes, pojmenovávaného podle britské šlechtičny jsem strávil příjemných 20 minut - kocháním se pohledem a popíjením 12 z Plzně. Cesta zpět už šla lépe ačkoliv na stezce bylo stále dost sněhu a někdy se člověk probořil po kolena. S myšlenkami na medvědy a že jdu sám a nevydávám žádný zvuk jsem si začal prozpěvovat. Pro divokou zvěř, jak píšou poučky je důležité, aby vás identifikovala jako člověka. Příručka dále popisuje jak např. reagovat při setkání s medvědem:
1: pokud vás on neuvidí, vzdalte se – couváním
2: pokud vás uvidí, vystříhejte se očního kontaktu, mluvte na něj tiše a opět couvejte (co byste mu tak říkali no?)
3: pokud se začne přibližovat, mluvte zvýšeným hlasem, zvedněte ruce nahoru a couvete
Co dělat potom Kanadské příručky a naučné tabule nepopisují. Asi moc sežraných turistů ještě neměli. Český průvodce Kanada od National Geographic ovšem přidává i poslední pravidlo. Přibližuje-li se medvěd k vám i po bodu 3 – zaútočte – stejně nemáte co ztratit. No díky moc. S touto myšlenkou a vzpomínkou na medvěda včera u silnice u horských pramenů jsem tedy pěl co mi plíce stačily. Takže repertoár zněl: Česká i Slovenská hymna, Sbohem galánečko, Když som šel z Hradišta, Šašek počmáranej, Kdyby tady byla taková panenka … (pro informaci jsem zpíval mužskou i ženskou část). Zámek v dohledu jsem měl po 35 minutách hlasitého halekání. Přesně tak, aby ho zaslechli akorát otáčející se Korejci, slečna v piškotech a chlapec v polobotkách za včas uznali, že jsou vybaveni trochu mimo mísu.
Lake Luise i Lake Agnes tedy zase za A+. Škoda toho čaje :)
Pohraničník opět vychrlil řadu podivných otázek. Kam jedu? Proč tam jedu? Co budu dělat s tím autem? Dám ho charitě odvětil jsem. Pak mi vlezl do auta a zaujala ho jablka. Kde jsi je koupil? Hm asi tak před hodinou ve Winnipegu. Hm hm hm... a nějaký pomeranče máš? Jo mám. Tak naval. Asi měl hlad :) Při odchodu mi sebral i zbytek hroznového vína a vykázal na mne stanici. Tam už proběhl standardní scan prstů a dotazy zda jsem někoho zabil, spolupracoval s SS a nebo zadržoval americké dítě. NE. Dobrý 6 USD a můžeš jít. Jo a můžete mi vrátit ty pomeranče? NE. Inu to že mám v břichu půl kila hroznů nevadilo, ale to že bych dovezl semena kanadských pomerančů jo. Dobrá. Takže Vitejte v JU ES EJ.
proudá dálnice je mazec. Ale trefil jsem. Poprvé město překvapilo kopii sportovní haly s nafukovací střechou, úplně jako dvojče 
BC Place ve Vancouveru, po druhé krásně upravenou ulicí v centru, která se jmenuje Nicollet Mall a je jakýmsi dlouhým tržištěm v centrum města. Stánky nabízející zboží všeho druhu, spousta restaurací a zahrádek - příjemná oáza přímo v centru. Z mini procházky po městě ještě zaujala historicky pojatá radnice a svatostánek místního baseballu Target Field.
Jenže ráno byla mlha, co by se dala krájet a z prohlídky po městě toho moc nebylo. Mlha zakryla i Lake Michigan a líně se povolovala nad městem. I tak jsem si ho prošel, zajímavá je budova radnice a nebo ten barák uprostřed Kilbourn Ave - to je vězení. Pěkný výhled tam mají kluci mexický neb je zde silná Hispánská komunita. No škoda té mlhy. Jedeme dál.
Do města Al Caponeho jsem dorazil také až ve večerních hodinách, i tak jsem si ještě střihnul rychlý výlet do města. Jako první jsem trefil hned vedle Union station kam dorazí příměstský vlak budovu SEARS TOWER (dnes už Willis tower). Aby vás to nemátlo, na baráku už je Willis, ale v info brožurách je SEARS. 
Dlouhou dobu nejvyšší budova Ameriky a po dlouhou dobu i domov všech zaměstnanců firmy Sears vám nabídne výlet do 103 patra a výšky 412 kde je Skydeck. Vyhlídková terasa se chlubí i 3 skleněnými můstky, kam si můžete stoupnout. Nádherná podívaná na město a pro ty co netrpí závratí i super zážitek. 
