neděle 13. června 2010

Chicago 2 a fontána Ala Bundy

Pokračuji v objevování Chicaga. Je pochopitelné, že obr města jako Chicago se nadají stihnout za pár dní. Nicméně marmeládové doly taktéž nevlastním a časový plán je nastaven přesně. Takže podobný scénář jako v dalších případech. Give me the best you have - alias ukažte mi ty největší pecky. Doplňuji foto ze SEARS - Willis Tower - 400 m.

Ráno jsem vyrazil na příměstský metro-vlak a na další průzkum města Al Caponeho. Počasí parádní, takže jsem konečně vyfotil fontánu legendárního prodavače bot Ala Bundy, která se jmenuje Buckingham Fontain a nachází se ve velmi pěkném parku na pobřeží Lake Michigan. Z fotky to asi moc patrné není, ale bazének je to pěkně velký a vodotrysk dosahuje do výšky 46 metrů. Celé centrum Chicaga je velmi pěkně upravené a poskytuje spoustu zeleně kde se odpočinout. Na Grant Park s fontánou navazuje další s obřím zrcadlovým vejcem a parkem oddechu (Millenium Park), kde jsou postavené dvě zdi po kterých teče voda. Příjemná oáza klidu přímo v centru a zábava hlavně pro děti. Kousek od centra je i přístavní molo, na kterém je mini zábavní park, „ruské“ kolo a taky krásny výhled na celé centrum města. Přímo u mola je i Ohio Beach, takže se místní můžou plácat na písku přímo v centru města. Voda v Lake Michigan byla ještě studená, ale na pláži plno.

Centrum města, ač je to pěkná tůra se rozhodně vyplatí projít si celé. Například po Michigan Ave. a zpět po State st. Pokud jste zdatný chodec, můžete se obdivovat mrakodrapům Chicago Tribune nebo "baráčku" Trampových z chodníku. Pokud vás to zmůže, můžete nasednou na bohatý metro systém z něhož přímo jedna trasa jezdí dokola kolem centra. Oblast se jmenuje LOOP. V metru si také všimnete první české přítomnosti. Jedna z linek metra vede do stanice CERMAK. Je to odkaz na bývalého starostu města z roku 1931. Anotnín Čermák, rodák z Kladna (tehdy ještě Rakouskouherského) emigroval v roce 1874. Jeho kariéra nebyla bohužel příliš úspěšná, zejména díky probíhající prohibici a válce s mafií. I tak tu své jméno má. Ve městě je pochopitelně i česká čtvrť, ale restaurace zavírala v 9 večer a já už měl namířeno dále. Z delikates místní kuchyně nesmím opomenout vyhlášenou plněnou pizzu. GIORDANO'S WORLD FAMOUS CHICAGO STUFFED PIZZA připomíná český plněný koláč, akorát místo povidel je obsahem směs rajčat a sýra. Cena vyšší - chuťově výborné.

V Chicagu jsem strávil dva dny, neděli a pondělí a města na mne působilo příjemných neuspěchaným dojmem. Od města takové velikosti trochu překvapivé. Jak jsem psal, byla to rychlo exkurze toho nejlepšího - takže Chicago - u mne dobrý!

Večer druhého dne dostávám zprávu od kapitána Jižní Spojky. Radža Bobi a jeho choť jedoucí z Floridy do Vancouveru se blíží. Takže sraz u Lake Michigan. Plánované setkání se podařilo. Zázraky se dějí :)

Canadian Retro Story …

Dnes je 13. června, nicméně virtuálně datumovka na mých hodinkách ukazuje 20. května. Druhý den v Chicagu. Cestovaní, objevování a potloukání se po světě je náročné nejen finančně, ale i časově – takže dnes se snažím dotáhnout všechny resty a přidávám poznatky z cílové stanice - Orangeville / Toronto. Dobrý přítel Vladimír mne totiž nabádal ... piš to hned, piš to hned ... stárneš a zapomeneš ty třešničky na dortu :) Tak píšu.

neděle 30. května 2010

Volím jižní trasu a US středo-východ...

Při rozhodování kudy se z Winnipegu dostat do Toronta padla volba na jižní trasu. Jednak jsem se chtěl podívat do Chicaga a za B je severní cesta vedená jen přes Thunder Bay a tam toho moc k vidění není. Takže jaká byla města Minneapolis - Milwaukee - Chicago a Michigan City?

Welcome to the USA a navalte všechny vaše pomeranče
Hranice z Kanady do USA jsem překročil v Severní Dakotě. Jakožto zkušený harcovník z několika přejezdů Vancouver - Seattle jsem očekával běžnou rutinu. Pohraničník opět vychrlil řadu podivných otázek. Kam jedu? Proč tam jedu? Co budu dělat s tím autem? Dám ho charitě odvětil jsem. Pak mi vlezl do auta a zaujala ho jablka. Kde jsi je koupil? Hm asi tak před hodinou ve Winnipegu. Hm hm hm... a nějaký pomeranče máš? Jo mám. Tak naval. Asi měl hlad :) Při odchodu mi sebral i zbytek hroznového vína a vykázal na mne stanici. Tam už proběhl standardní scan prstů a dotazy zda jsem někoho zabil, spolupracoval s SS a nebo zadržoval americké dítě. NE. Dobrý 6 USD a můžeš jít. Jo a můžete mi vrátit ty pomeranče? NE. Inu to že mám v břichu půl kila hroznů nevadilo, ale to že bych dovezl semena kanadských pomerančů jo. Dobrá. Takže Vitejte v JU ES EJ.

Severní Dakota je nudná jako cely Saskatchewan, prérie - poušť nic moc. Takže tento list přeskočíme rovnou do státu Minnesota a města Minneapolis. Tam jsem si dal krátkou zastávku na odpočinek. Jak jsem psal. Trochu jsem se zapotil pří trefování exitu do centra neb 8 proudá dálnice je mazec. Ale trefil jsem. Poprvé město překvapilo kopii sportovní haly s nafukovací střechou, úplně jako dvojče BC Place ve Vancouveru, po druhé krásně upravenou ulicí v centru, která se jmenuje Nicollet Mall a je jakýmsi dlouhým tržištěm v centrum města. Stánky nabízející zboží všeho druhu, spousta restaurací a zahrádek - příjemná oáza přímo v centru. Z mini procházky po městě ještě zaujala historicky pojatá radnice a svatostánek místního baseballu Target Field.

Základna Karlových Globálních události - Milwaukee
Můj ex brigádní zaměstnavatel má sídlo v Milwaukee - stát Wisconsin. Takže jsem chlapcům slíbil, že je cestou pozdravím.
Příjezd do města byl až v nočních hodinách. I tak sem se spojil s Perrym, který mi ve své super otlučené pixle poskytl noční projížďku po městě. Perry má předky v Polsku a je na Američana dost vzdělaný. V současné době dělá u záchranky neb si dodělává "Medicínu", takže jsem viděl i všechny nemocnice v Milwaukee, dozvěděl se jak funguje systém sanitek a kam chodí lapiduchové na kafe. Pro info, v Milwaukee funguje jedna státní a čtyři soukromé. Bell, Curtis, Meda-Care a Paratech pro informaci. Státní platí daňový poplatník, soukromé účtují rovnou pojišťovnám. Na další den jsem dostal pár tipů co vidět a bylo.

Jenže ráno byla mlha, co by se dala krájet a z prohlídky po městě toho moc nebylo. Mlha zakryla i Lake Michigan a líně se povolovala nad městem. I tak jsem si ho prošel, zajímavá je budova radnice a nebo ten barák uprostřed Kilbourn Ave - to je vězení. Pěkný výhled tam mají kluci mexický neb je zde silná Hispánská komunita. No škoda té mlhy. Jedeme dál.

Chicago ... WOOOOOW
Do města Al Caponeho jsem dorazil také až ve večerních hodinách, i tak jsem si ještě střihnul rychlý výlet do města. Jako první jsem trefil hned vedle Union station kam dorazí příměstský vlak budovu SEARS TOWER (dnes už Willis tower). Aby vás to nemátlo, na baráku už je Willis, ale v info brožurách je SEARS. Dlouhou dobu nejvyšší budova Ameriky a po dlouhou dobu i domov všech zaměstnanců firmy Sears vám nabídne výlet do 103 patra a výšky 412 kde je Skydeck. Vyhlídková terasa se chlubí i 3 skleněnými můstky, kam si můžete stoupnout. Nádherná podívaná na město a pro ty co netrpí závratí i super zážitek.

Chicago město veliké jsem rozložil na dva dny ... takže pokračování příště.

neděle 23. května 2010

Moto postřehy ... málem bych zapoměl

So far so good neboli zatím dobrý. Mám za sebou 5 000 km po severoamerických cestách různého typu, raketa Chevy drží jak bejk a spotřeba se pohybuje stále v mezích evropské normy. Jaké jsou tedy místní highways, řidiči a vozidla která řídí?

Jak už jsem psal highway - dálnice je dost nešťastný překlad. Highway 99 z Vancouveru do Whistleru má například v drtivé většině pouze tři pruhy. Povolená rychlost je 90 km, takže o dálnici nehovoříme. Dálnici by měla označovat Freeway nicméně mají v tom takový guláš, že čtyřproudová cesta mezi parky Jasper a Banff se zase nazývá Parkway. Obecně tedy většinu hlavních tahů bez ohledu na počet pruhů nazývají Highway. Ta hlavní Kanadská - Tran Canada Highway 1 se táhne od pobřeží k pobřeží. Protíná tedy všechny provincie a různě se o ni starají. Vesměs je dobře upravená. Chybí tady svodidla, mezi pruhy je totiž většinou tak 30 m pruh trávy. V Saskatchewanu mají v prérii tolik místa, že tam se vám protisměr občas ztratí z dohledu. Kanaďané dále hodně dbají na zvířata. Takže na dálnici najdete řadu "podchodů" pro zvěř. Američané na to na druhou stranu totálně kašlou, takže počet zvířecích mrtvolek po překročení hranici do Severní Dakoty stoupl z 0 na 100.

Vozidla jsou různá, řidiči mírumilovní až na truckery - řidiče kamionů. Místní se k autu chovají řekl bych jako k plechovce od piva. Dokud tam něco je tak o ni pečují, pak to ale ubývá, tak se to pomačká trochu a pak už je to domlácené a je jim to jedno. Nicméně morálka na silnici na vysoké úrovní. Žádné troubení, nebezpečná jízda apod. Nepotkal jsem tu mnoho autobusů, nevím kudy jezdí když ne po TC Hwy 1, nicméně monstry na dálnici jsou kamiony. Na rozdíl od těch evropských mají i dva návěsy za sebou a vůbec se s ním mega tunovým kolosem nebojí jet přes 130.

Uzavírky na jaře časté ...
Skončila zima a většina kanadských i amerických měst se pustila do rekonstrukce dálnic a městských okruhů. Naštěstí mají většinou těch pruhů více jak 2 a tak jsem žádnou mega zácpu nezažil. Zajímavý fakt jsou pokuty. V British Columbia jsem si toho nevšiml, nicméně od Alberty až po Michigan je v místě práce na silnici vždy umístěna tabule, že projíždíte stavbou, rychlost 40 km a pokud budou dělníci přítomní tak se pokuty zdvojnásobují. V státě Michigan jdou v tomto ještě dál a při překročení rychlosti v místě stavby nebo pokud zraníte či zabijete dělníka na dálnici - čeká vás účtenka na 7500 dolarů a "prázdninový" pobyt za mřížemi na 15 let. Jak jsem psal výše o morálce - všichni to dodržují beze zbytku.

K množství pruhů ještě veselá příhoda z natáčení. Minneapolis má městský okruh tažen poblíž centra města a je to doslova uzel. Východ, západ, sever, jih = někdy i 8 pruhů. V této mega autodráze trefit exit do centra byl šoférský oříšek a znamenal několik kapek potu na mém čele. Doprava jela svižně a dostat se z levého pruhu na pravý kraj nebylo nic snadného. Pro komplikovanost celé situace doplním, že exity jsou tu i na levé straně což je někdy dosti nečekané.

Za kolik to máte?
Ceny benzínu se se pohybují jako na horské dráze a moje cesta ze západního pobřeží do centra Ontaria měla následující benzínové cenovky:

10.5 - 27.5.2010

Canada ... cena za litr / CAD

British Columbia ... 1,10 až 1,16 CAD
Alberta ............ 0,90 až 0,94 CAD
Saskatchewan ....... 1,09 ař 1,13 CAD
Manitoba .......... 1,06 až 1,10 CAD
Ontario ............ 0,94 až 0,96 CAD

USA ... země levného benzínu zaslíbená
cena za galon / USD

Minnesota ........... 2,66
Wisconsin ........... 2.45
Illinois ............ 2,39

galon = 3,78 litrů takže US byl litr za bezkonkurenčních 0,66 USD

Doplním, že stále ti samí favorité tzn. Natural 87, 89 a super top 91 :) a dle nálady pumpaře nejdřív platíme a pak čepujeme (drtivá většina) a nebo jsem jako v EU, natankujeme a jdeme platiti.

pátek 21. května 2010

TransCan zatáčí na jih do Trans US

Poslední Kanadské město Winnipeg a celé území jsem opustil 17.5. a mířím na jih přes USA. Lehká zastávka v Minneapolis a nyní delší zastávka stát Wisconsin - Milwaukee a jezero Michigan. Právě jsem si dal s ex kolegou noční projížďku městem. Takže tady se před Chicagem asi ještě zdržím. To Be continued ...

TransCan trip ... dny nudy 3 4 5

Namlsán NP Jasper a Banff mířím do kanadského města cowboys - Calgary. Pln očekávání si beru i motel, abych to tam řádně prohlédl. Chyba lávky, možná i po těch parcích zbytečně vysoké očekávání. Calgary nebrat.

Už samo předměstí nevěstilo nic dobrého. Roztahaná kotlina bez výrazných prvků. Na pravé strana u příjezdu namačkaný olympijský park z roku 1988. I ten následně zklamal, ale před 22 lety možná byly jiné požadavky. Nicméně Vancouver se mi zdál i přes tu zimní bídu 100x lepší polohou než Calgary. Bobová dráha a skokanské můstky namačkané na jedné stráni, kolem už začínající prérie. Jak říkám nic moc. Časový údaj: 15 - 16.5.2010

Samotná vycházka do města taky moc nenadchla. Město působí dost rozestavěným dojmem. Kouká tu několik rozčepýřených střech mrakodrapů a k celistvosti města nepřispívá ani fakt, že přímo centrem vede dálnice a taky železniční koridor. Ono se totiž o žádném centru moc hovořit nedá. Není. Prošel jsem si tedy Barclay promenádu a Prince´s Island, prokřižoval centrum ulicemi 1 až 9 a podíval se na Olympic Plaza. Překvapení - taky nic moc. Olympijský park byl zavřený pro údržbu, takže takto telegraficky z Calgary. Jasně, mohl jsem to zkoumat déle, ale mne to město prostě neoslovilo. To jsem netušil jaká bída mne čeká dále.

Opouštím Calgary a směřuji dále na východ. Čeká mne zbytek provincie Alberta a údajně ukrajinský Saskatchewan. Jak to nazvat? Nuda, nuda, šeď šeď. Po úchvatných scenériích z Rockies dvojitě ubíjející nuda. Dálnice vede vždy několik desítek kilometrů rovně, pak přijde mírná zatáčka a zase rovina. Jak říkám nuda, po hodině sezení v gaučovém křesle Chevroletu si připadáte jako doma, když usnete u bedny a ve 3 ráno když se probudíte běží jen monoskop. Pořád to samé dokola. Pole, sýpka, pole, zase pole a helééé ropná mini věž. Mírná zatáčka, před kterou místní laskaví cestáři vždy dají ceduli – pozor zákruta. Aby náhodou někdo nezapomněl zatočit. Na cestě přes Saskatchewan by se dalo koukat na TV, luštit křížovky, štrikovat, dala by se u toho číst i kniha. Což jsem i zvažoval, že bych dohnal svůj čtenářský dluh. Jenže knížka byla hluboko v kufru a matka by mne stejně vlastnoručně zabila, takže..... Takže jsem si nečetl :-) Ale bylo to utrpení.

V podobném ubíjejícím duchu se odehrávala i města na cestě, hlavní město Saskatchewanu - Regina nebo hlavní město Manitoby - Winnipeg. Krátkých osvěžením byla zastávka v Moose Jaw (Losí tlama) na což mne upozornil spolubydlící z Revelstoke. Je tam Al Caponeho tajný úkryt. Stejně jsem ten den měl volantu a monoskopu sýpka - pole - sýpka - pole plný zuby, zastavil jsem a ráno se vydal ten gangsterský úkryt prozkoumat. Za 14 dolarů vás vezmou do podzemních chodeb a velmi vtipně pojatým hereckým výkonem provedou onou dobou. Fotit se bohužel nesmělo, takže mám jen fotku s retro holkami. Na tu bídu Saskatchewanskou - ale jo.. dobrý.

Jinak Saskatchewan už není tak moc ukrajinský jak se traduje a říká. Generace vymírají a nikdo si už moc nepamatuje. Alespoň tak dopadla moje malá anketa po benzínových pumpách. Všichni jsou to prostě amíci, tedy pardon Kanaďané.

Národní parky Jasper a Banff - horský IMAX

Po dvoudenní přestávce u přátel v Relvestoke se vydávám konečně na cestu. Směřuji do cca 300 km vzdáleného Banffu, do kterého jsem dorazil kolem 7 večer a protože jsem byl ještě celkem čil protáhl jsem to rovnou až do Jasperu, což bylo dalších cca 180. Panoramatická dálnice číslo 93 byla sice už ve tmě, ale i tak dávala tušit co mne bude čekat následující dny po cestě zpět.

Jasper je totiž na sever a já se pak vracel jižně do Banffu. Panorámata jako hrom. Jasper jsem zastihl již ležící a spící. Vesnička titěrná, objel jsem ji kolem dokola asi dvakrát a nakonec zaparkoval u nádraží. Zatím ještě stále vyplašen z toho, zde někdo bude prudit kvůli toho, že parkuji přes noc. V Kanadě i v USA je na spoustě míst noční parkování zakázáno. Zpětně už jsem otrlý a nedělám si vrásky, zapíchnu to u první pumpy nebo shopping centra a dobrou noc! Nicméně ty první dny jsem si je ještě dělal. Usínaje za zvuků dieselové lokomotivy a neustálého posunování železničních vagonů jsem upadl do bezvědomí. Spaní v dodávce je (jak řekla Bára punková záležitost), ale jinak docela pohoda, pod sebe jsem si hodil peřinu z bytu a zabalil se do spacáku. Ovšem ve 4 ráno kosa jako řemen, takže motor nahodit a topíme. V pul 7 ráno jsem si dal opakování. Teploty přes noc se přeci jen ve výšce 1500 m stále ještě pohybovaly kolem nuly. Ale přežil jsem. Aktuální datum toho dne - 13.5.2010 pro přesnost.

Velmi velmi nabitý den
Ráno jsem se hned vypravil na info centrum, abych místní slečny pobavil dotazem. „Jsem tu jeden den, co mám vše vidět a co stihnu?“ Nicméně slečna pohotově vysypala z rukávu tři esa z Jasperu a to, Jasper Tramway, alias lanovku na horu Whistler. Je to jmenovkyně Whistleru u Vancouveru, akorát tato se vyslouvuje „Whistleeueer“, kdyžto ta v BC „Whistleeueer“. Jo poznejte rozdíl. Další tip info slečny byl kaňon Maligne Canyon a třetí Hot Springs (termální prameny) Miette, necelých 60 km od vesnice. Takže vyrážím na lanovku. 30 doláčů, žádná studentská sleva, ale dobrá. V základní stanici je vystaveno tablo, kdo vás dnes „obsluhuje“ Australané x 8, Nový Zéland x 2, Velká Británie 1x a Alberta Kanada 1x. Tak jsem v Kanadě nebo kde? Pravdou je, že Australanů je v Kanadě požehnaně. Údajně i kvůli tomu, že po roce práce mají nárok na podporu, což je tady věc velmi výhodná. Nazval bych to sociálním rájem George Paroubka. Z mého mizerného platu mi zmizlo vždy 22 % a starousedlíci vydělávající slušný kanadský plat se musí vypořádat i s daní okolo 38 % a výš. Pokud ovšem člověk ztratí práci, stát se o něho postará tak, aby si zachoval podobný životný standard. Případ oněch Australanů bych spíš pasoval na nutnou roční práci a další rok lyžování a zábavu. Zpět k lanovce. Ta vás vyveze do nadmořské výšky cca 2250 metrů. Do země kde už nerostou stromy jak píšou. Pravda, že posledních pár stovek metrů už „letíte“ pouze nad kameny a ledem. Na horní stanici je ochoz kolem dokola, s popisem jednotlivých vrcholů, které vidíte, shop se suvenýry a restaurace. Ochoz pěkný, ale dá se jít ještě výše. Dalších 200 – 250 metrů převýšení za stanicí vás přivede na tzv. summit nebo sub-peak samotné hory. Cedule upozorňovala na nebezpečí, led, vítr a další nebezpečenství. Hrdinně jsem si to vyšlápl a výsledek stál za to. Celý Jasper i s horní stanicí lanovky jako na dlani a k tomu skutečně volný rozhled 360 stupňů. Paráda. Euforii z dosažení nového maxima na výškoměru mých hodinek a to 2420 metrů dokazuje foto ala Varel Frištenský u kamene. Nadšení asi ovšem nesdílel pracovník horní stanice, který po mém návratu šel na cestu k vrcholu raději napíchat orientační tyče. Za mnou se totiž pak vydalo i pár lidí.

Jedeme dále, tedy jedeme dolů. Po cca 2 hodinách strávených nahoře na hoře jsem se vydal na eso z Jasperu číslo 2. Kaňon Maligne, kde vede stezka přes 6 mostů, které zase vedou přes potok, který zase vede skrz soutězku. Nedá se to nazvat „hike“ (tůra) neboť přátelé profesionální „hajkeři“ z New Westminstru a Milevska by mne hnali. Trasa byla značená a v podstatě upravená. I tak pěkných cca 7 km tam a zpět. Cestou jsem hloubal nad tím, jak kluci kanadští dostali do některých míst ten beton a asfalt. Kde třeba postavili míchačku? Každopádně upravené to mají na jedničku. Zbytečně popisovat, v galerii je to jasně vidět. Říčka se různě dere skrz skály, občas se prorve na více místech, občas někde koryto vyschne a voda si najde jinou cestu. Hezká procházka, která také jasně definovala, že jsem Holanďan a mám holandský přízvuk. Starší paní, co jsem ne stezce galantně pouštěl poděkovala a opáčila, zda jsem ze země tulipánů. Říkám, ne jsem CZECH vypadám snad jako Tulipán? Ona, že žije v Kanadě už delší dobu, ale je sama Holanďanka a takže prý jo. Hm tak to máme devátého Kanaďana co mi to tvrdí, tak asi jo no. Amster mám jako město moc rád tak co. Po návratu jsem si ale na mikinu připnul český odznak, aby bylo jasno.

Po holandské epizodě jsem sedl do auta a vydal se na 60 km vzdálené horské prameny. Cesta ok a začalo první z mnoha setkání s divokou zvěří. Z Jasperu se jede na prameny kus po dálnici. Koukám a najednou auta zastavují a čekají. Asi 30 muflonů si to stoji vedle dálnice, na dosah od aut a v klidu se pase. To jsem z toho byl ještě vyjukaný, ale když jsem cestou na prameny podobné stádo potkal ještě dvakrát, k tomu dva soby a jedno medvěda co seděl jak zajíc u krajnice. Otupíte. Definoval bych to jako v ZOO se projížděti. Zvířata jsou natolik krotká a zvyklá na provoz okolo, že se ani nesnaží uhnout, spíš je musíte objet vy. Jeleni se pasou přímo u dálnice, necelý metr od svištících kamionů. Jedeme ale k pramenům Miette Hot Springs. Ty se nacházejí ve výšce 1500 metrů a bez debat je hodnotím jako nejlepší koupaliště a bazén co jsem v Kanadě zažil. Za příjemných 6 dolarů vás čeká zcela moderní a velmi čisté zázemí, jeden bazén s 38 C a druhý s 40 C vodou. K tomu dva malé se studenou. Ale to nejdůležitější vás čeká po usednutí do bazénu. Celý komplex ja na jakési náhorní planině, takže z bazénu s horkou vedou se můžete kochat okolními vrcholky hor – jako na dlani. Hodnotím za jedna s hvězdou – v anglickém překladu A+.

Do vesnice na své nocležiště u nádraží jsem dorazil až kolem pul 10. Cestou jsem ještě stihl udělat fotky u jezera Pyramid a to lanovky Jasper Tramway (vrcholek vlevo) a v místní hospodě si dát jedno a stáhnout na jejich wi-fi poštu. Ráno jsem plánoval zastávkovou cestu po scénické Highway 93 Jasper – Banff.

Highway 93 - neboli Icefields Parkway
Highway je dost nešťastný překlad do češtiny. Do dálnice to má hodně daleko, ale je to dvou až tří proudová silnice, která se táhne od Národního parku Jasper - přes Lake Louise - do Národního parku Banff. Ideálně by to bylo jít pěšky, protože tolik skalních masivů, ledovců, jezer a zvěře prostě jinde nevidíte. Fotky v galerii hovoří za vše. Uprostřed cesty je ledovec Columbia, na který se pomoci cross autobusu můžete vydat. Je to výlet na celý den a mne od něj odradilo zatažené počasí nad ledovcem a obětování celého dne. Tak jsem alespoň okoukl pneumatiky toho monstra - neměly číslo - zato nápis TERA TIRE. Velké to gumy. Zbytek cesty, jezera, hory, panorámata ... zastavuji v jednom kuse a fotím a kochám se pane doktore.

Lake Louise a Lake Agnes ... brána do Banffu
Kvůli zastávkám dorážím na Lake Louise až kolem 4 odpoledne. Krátká návštěva na info centru ukázala, že většina stezek je ještě pod sněhem. Stejně tak bylo zamrzlé a pod sněhem i samotné jezero – bohužel. Nicméně pár výšlapů je prý schůdných, takže třeba na výše položené Jezero Lake Agnes bych se vydat mohl. Chvíli jsem zvažoval, zda je rozumný vydat se na hike v pul 5 odpoledne, ale co když už jsem tady. Zámecký hotel Fairmont Banff Springs u Lake Louise, jeden z top luxusních podniků, který budovala Kanadská Pacifická Dráha (Canadian Pacific Railways) opouštím v 17.45. Cestou vzhůru k 7 km vzdálenému jezeru potkávám pouze turisty na cestě zpět. Opět trochu pochybuji o rozumnosti celého výšlapu, ale jdu. Doženu mladý pár, asi tak v mém věku. Slečna se ptá zda jdu na Lake Agnes, říkám že jo a zda jsem tam už byl. Ne nebyl a mažu dál. Jak se ukáže později, tady to ti dva asi otočí neb nahoru za mnou už nedorazili. Já šlapu svižně dál, sám. Nahoře u jezera má být chata švýcarského typu - čajovna - těším se na čaj. Kanaďané čestně přiznávají, že v pionýrských dobách si koupili několik horských průvodců přímo ze Švýcarska a ti je učili jak budovat stezky a správně chodit na tůry. No když oni nás hokej, tak my je zase jak chodit po horách. Šlapu tedy sám dál a těším se stále na čaj. Dorážím v 18.45 a zjišťuji že nikdo nemaká a chata je off-line. Takže jsem vybalil spolucestující z Plzně a u jezera Agnes, pojmenovávaného podle britské šlechtičny jsem strávil příjemných 20 minut - kocháním se pohledem a popíjením 12 z Plzně. Cesta zpět už šla lépe ačkoliv na stezce bylo stále dost sněhu a někdy se člověk probořil po kolena. S myšlenkami na medvědy a že jdu sám a nevydávám žádný zvuk jsem si začal prozpěvovat. Pro divokou zvěř, jak píšou poučky je důležité, aby vás identifikovala jako člověka. Příručka dále popisuje jak např. reagovat při setkání s medvědem:

1: pokud vás on neuvidí, vzdalte se – couváním

2: pokud vás uvidí, vystříhejte se očního kontaktu, mluvte na něj tiše a opět couvejte (co byste mu tak říkali no?)

3: pokud se začne přibližovat, mluvte zvýšeným hlasem, zvedněte ruce nahoru a couvete

Co dělat potom Kanadské příručky a naučné tabule nepopisují. Asi moc sežraných turistů ještě neměli. Český průvodce Kanada od National Geographic ovšem přidává i poslední pravidlo. Přibližuje-li se medvěd k vám i po bodu 3 – zaútočte – stejně nemáte co ztratit. No díky moc. S touto myšlenkou a vzpomínkou na medvěda včera u silnice u horských pramenů jsem tedy pěl co mi plíce stačily. Takže repertoár zněl: Česká i Slovenská hymna, Sbohem galánečko, Když som šel z Hradišta, Šašek počmáranej, Kdyby tady byla taková panenka … (pro informaci jsem zpíval mužskou i ženskou část). Zámek v dohledu jsem měl po 35 minutách hlasitého halekání. Přesně tak, aby ho zaslechli akorát otáčející se Korejci, slečna v piškotech a chlapec v polobotkách za včas uznali, že jsou vybaveni trochu mimo mísu.

Lake Luise i Lake Agnes tedy zase za A+. Škoda toho čaje :)