neděle 13. června 2010

Michigan City Beach a česká spojka...

Byl začátek května 2010 a naše kanadská partička se pomalu začala "rozpadat". Nejdřív frnknul Honza cvička zpátky do Čech, následně se to rozjelo do všech koutů. Lukáš směr Mexiko, Hanča s Kačkou směr Yukon, já směr Toronto a Radek s Lenkou letecky směr Florida, aby se pak vydali autem zpět do Vancouveru.

A právě ještě ve Vancouveru se zrodil plán protnout cestu východní s cestou západní někde u Chicaga. Inu povedlo se. Po několika desítkách zmeškaných hovorů, nedoručených sms zprávách vyrážím z Chicaga směr Michigan City, kde už táboří Radža Bobi a jeho (stále ještě žívá) choť Bobika Lenka.


Malá vsuvka a pár (2) rad:

1:
Mobily a SMS. Služby mobilních operátorů stojí v Kanadě za starou bačkoru. Alespoň dle mého. K absurditám jako placení za příchozí hovor nebo sms si přidejte nespolehlivost doručení sms do Evropy. Takže zbytečné platiti si sms balíček EU neb sms do EU jsou dražší než CAN / USA. Protože minimálně polovina z nich nedojde. Další anomálii je volání na 0800 free čísla. Z mobilu sice FREE ale krátí vám to vaše FREE minuty, takže až to stejně platíte. Mobilní pravěk - ať žije Rogers, Bell a Telus a Fido.

2: 
Koupil jsem dodávku, postel na 4 kolech to byla náramná, ale občas člověk zatouží po klasické posteli. Inu. Rozhodně se vyplatí sebrat slevové kupony na hotel. S kuponem se totiž dostanete na cenu 39 US / CAD dolarů za noc v Red Roof, Comfort Inn nebo Super 8 Motel. Všechno krásně vybavený hotelový pokoj, dvě velké queen size postele, satelit a wi-fi internet. S českou náturou vás jistě napadne … ANO, vleze se vás tam klidně 6 a nikdo to nebude kontrolovat. Oproti tomu, místo v kempu, sice taky s wi-fi a zásuvkou stoji 30 dolarů, což je trochu nepoměr.

Zpět tedy k Lake Michigan. Dorážím kolem půlnoci, ze stanu vybíhá Radža a posléze se klube i jeho milá choť Lenka. Po 14 dnech češtinu slyšeti, příjemný zážitek. O zážitcích to pak bylo až do 2 hodiny ranní, kdy jsme zalehli.

Ráno se odehrálo v pomalém duchu a po debatě hodné poslanecké sněmovny, několika výhrůžkám vně partnerského páru, určil se plán. Long Beach pláž u Lake Michigan, dáme relax den a pak so uvidí. Ve Vancouveru na koupání ještě nebylo, cestou jsem měl jen samé bazény, takže Lake Michigan byla první přírodní zastávka. A pláž je to pěkná. Hyzdí ji sice vzdálená továrna, ale i to se dá považovat za kolorit. Přímo u Long Beach je parkoviště, takže v klidu po americku si můžete dovézt zadek až tam. Nazout flip flop papuče a hurá do písku. My jsme válení v písku doplnili velkým kýblem zmrzliny a debatou o tématech od politiky, přes terorismus, vydělávání peněz, životní styl a kopec dalších. Voda ještě zrovna teplá nebyla, takže jsme tam doslova strčili jen palce, zato jsme si vyhráli s režimem SPORT na Lenčině foťáku (viz. galerie)

Příjemná pláž bez lidí a velmi čisté jezero = pohodový relax pokud projíždíte okolo Michigan City. DOPORUČUJEME !! A jedeme dál. Floridská spojka vyjíždí na prohlídku Chicaga, já zase směr Londýn (ten v Ontariu).

Chicago 2 a fontána Ala Bundy

Pokračuji v objevování Chicaga. Je pochopitelné, že obr města jako Chicago se nadají stihnout za pár dní. Nicméně marmeládové doly taktéž nevlastním a časový plán je nastaven přesně. Takže podobný scénář jako v dalších případech. Give me the best you have - alias ukažte mi ty největší pecky. Doplňuji foto ze SEARS - Willis Tower - 400 m.

Ráno jsem vyrazil na příměstský metro-vlak a na další průzkum města Al Caponeho. Počasí parádní, takže jsem konečně vyfotil fontánu legendárního prodavače bot Ala Bundy, která se jmenuje Buckingham Fontain a nachází se ve velmi pěkném parku na pobřeží Lake Michigan. Z fotky to asi moc patrné není, ale bazének je to pěkně velký a vodotrysk dosahuje do výšky 46 metrů. Celé centrum Chicaga je velmi pěkně upravené a poskytuje spoustu zeleně kde se odpočinout. Na Grant Park s fontánou navazuje další s obřím zrcadlovým vejcem a parkem oddechu (Millenium Park), kde jsou postavené dvě zdi po kterých teče voda. Příjemná oáza klidu přímo v centru a zábava hlavně pro děti. Kousek od centra je i přístavní molo, na kterém je mini zábavní park, „ruské“ kolo a taky krásny výhled na celé centrum města. Přímo u mola je i Ohio Beach, takže se místní můžou plácat na písku přímo v centru města. Voda v Lake Michigan byla ještě studená, ale na pláži plno.

Centrum města, ač je to pěkná tůra se rozhodně vyplatí projít si celé. Například po Michigan Ave. a zpět po State st. Pokud jste zdatný chodec, můžete se obdivovat mrakodrapům Chicago Tribune nebo "baráčku" Trampových z chodníku. Pokud vás to zmůže, můžete nasednou na bohatý metro systém z něhož přímo jedna trasa jezdí dokola kolem centra. Oblast se jmenuje LOOP. V metru si také všimnete první české přítomnosti. Jedna z linek metra vede do stanice CERMAK. Je to odkaz na bývalého starostu města z roku 1931. Anotnín Čermák, rodák z Kladna (tehdy ještě Rakouskouherského) emigroval v roce 1874. Jeho kariéra nebyla bohužel příliš úspěšná, zejména díky probíhající prohibici a válce s mafií. I tak tu své jméno má. Ve městě je pochopitelně i česká čtvrť, ale restaurace zavírala v 9 večer a já už měl namířeno dále. Z delikates místní kuchyně nesmím opomenout vyhlášenou plněnou pizzu. GIORDANO'S WORLD FAMOUS CHICAGO STUFFED PIZZA připomíná český plněný koláč, akorát místo povidel je obsahem směs rajčat a sýra. Cena vyšší - chuťově výborné.

V Chicagu jsem strávil dva dny, neděli a pondělí a města na mne působilo příjemných neuspěchaným dojmem. Od města takové velikosti trochu překvapivé. Jak jsem psal, byla to rychlo exkurze toho nejlepšího - takže Chicago - u mne dobrý!

Večer druhého dne dostávám zprávu od kapitána Jižní Spojky. Radža Bobi a jeho choť jedoucí z Floridy do Vancouveru se blíží. Takže sraz u Lake Michigan. Plánované setkání se podařilo. Zázraky se dějí :)

Canadian Retro Story …

Dnes je 13. června, nicméně virtuálně datumovka na mých hodinkách ukazuje 20. května. Druhý den v Chicagu. Cestovaní, objevování a potloukání se po světě je náročné nejen finančně, ale i časově – takže dnes se snažím dotáhnout všechny resty a přidávám poznatky z cílové stanice - Orangeville / Toronto. Dobrý přítel Vladimír mne totiž nabádal ... piš to hned, piš to hned ... stárneš a zapomeneš ty třešničky na dortu :) Tak píšu.

neděle 30. května 2010

Volím jižní trasu a US středo-východ...

Při rozhodování kudy se z Winnipegu dostat do Toronta padla volba na jižní trasu. Jednak jsem se chtěl podívat do Chicaga a za B je severní cesta vedená jen přes Thunder Bay a tam toho moc k vidění není. Takže jaká byla města Minneapolis - Milwaukee - Chicago a Michigan City?

Welcome to the USA a navalte všechny vaše pomeranče
Hranice z Kanady do USA jsem překročil v Severní Dakotě. Jakožto zkušený harcovník z několika přejezdů Vancouver - Seattle jsem očekával běžnou rutinu. Pohraničník opět vychrlil řadu podivných otázek. Kam jedu? Proč tam jedu? Co budu dělat s tím autem? Dám ho charitě odvětil jsem. Pak mi vlezl do auta a zaujala ho jablka. Kde jsi je koupil? Hm asi tak před hodinou ve Winnipegu. Hm hm hm... a nějaký pomeranče máš? Jo mám. Tak naval. Asi měl hlad :) Při odchodu mi sebral i zbytek hroznového vína a vykázal na mne stanici. Tam už proběhl standardní scan prstů a dotazy zda jsem někoho zabil, spolupracoval s SS a nebo zadržoval americké dítě. NE. Dobrý 6 USD a můžeš jít. Jo a můžete mi vrátit ty pomeranče? NE. Inu to že mám v břichu půl kila hroznů nevadilo, ale to že bych dovezl semena kanadských pomerančů jo. Dobrá. Takže Vitejte v JU ES EJ.

Severní Dakota je nudná jako cely Saskatchewan, prérie - poušť nic moc. Takže tento list přeskočíme rovnou do státu Minnesota a města Minneapolis. Tam jsem si dal krátkou zastávku na odpočinek. Jak jsem psal. Trochu jsem se zapotil pří trefování exitu do centra neb 8 proudá dálnice je mazec. Ale trefil jsem. Poprvé město překvapilo kopii sportovní haly s nafukovací střechou, úplně jako dvojče BC Place ve Vancouveru, po druhé krásně upravenou ulicí v centru, která se jmenuje Nicollet Mall a je jakýmsi dlouhým tržištěm v centrum města. Stánky nabízející zboží všeho druhu, spousta restaurací a zahrádek - příjemná oáza přímo v centru. Z mini procházky po městě ještě zaujala historicky pojatá radnice a svatostánek místního baseballu Target Field.

Základna Karlových Globálních události - Milwaukee
Můj ex brigádní zaměstnavatel má sídlo v Milwaukee - stát Wisconsin. Takže jsem chlapcům slíbil, že je cestou pozdravím.
Příjezd do města byl až v nočních hodinách. I tak sem se spojil s Perrym, který mi ve své super otlučené pixle poskytl noční projížďku po městě. Perry má předky v Polsku a je na Američana dost vzdělaný. V současné době dělá u záchranky neb si dodělává "Medicínu", takže jsem viděl i všechny nemocnice v Milwaukee, dozvěděl se jak funguje systém sanitek a kam chodí lapiduchové na kafe. Pro info, v Milwaukee funguje jedna státní a čtyři soukromé. Bell, Curtis, Meda-Care a Paratech pro informaci. Státní platí daňový poplatník, soukromé účtují rovnou pojišťovnám. Na další den jsem dostal pár tipů co vidět a bylo.

Jenže ráno byla mlha, co by se dala krájet a z prohlídky po městě toho moc nebylo. Mlha zakryla i Lake Michigan a líně se povolovala nad městem. I tak jsem si ho prošel, zajímavá je budova radnice a nebo ten barák uprostřed Kilbourn Ave - to je vězení. Pěkný výhled tam mají kluci mexický neb je zde silná Hispánská komunita. No škoda té mlhy. Jedeme dál.

Chicago ... WOOOOOW
Do města Al Caponeho jsem dorazil také až ve večerních hodinách, i tak jsem si ještě střihnul rychlý výlet do města. Jako první jsem trefil hned vedle Union station kam dorazí příměstský vlak budovu SEARS TOWER (dnes už Willis tower). Aby vás to nemátlo, na baráku už je Willis, ale v info brožurách je SEARS. Dlouhou dobu nejvyšší budova Ameriky a po dlouhou dobu i domov všech zaměstnanců firmy Sears vám nabídne výlet do 103 patra a výšky 412 kde je Skydeck. Vyhlídková terasa se chlubí i 3 skleněnými můstky, kam si můžete stoupnout. Nádherná podívaná na město a pro ty co netrpí závratí i super zážitek.

Chicago město veliké jsem rozložil na dva dny ... takže pokračování příště.

neděle 23. května 2010

Moto postřehy ... málem bych zapoměl

So far so good neboli zatím dobrý. Mám za sebou 5 000 km po severoamerických cestách různého typu, raketa Chevy drží jak bejk a spotřeba se pohybuje stále v mezích evropské normy. Jaké jsou tedy místní highways, řidiči a vozidla která řídí?

Jak už jsem psal highway - dálnice je dost nešťastný překlad. Highway 99 z Vancouveru do Whistleru má například v drtivé většině pouze tři pruhy. Povolená rychlost je 90 km, takže o dálnici nehovoříme. Dálnici by měla označovat Freeway nicméně mají v tom takový guláš, že čtyřproudová cesta mezi parky Jasper a Banff se zase nazývá Parkway. Obecně tedy většinu hlavních tahů bez ohledu na počet pruhů nazývají Highway. Ta hlavní Kanadská - Tran Canada Highway 1 se táhne od pobřeží k pobřeží. Protíná tedy všechny provincie a různě se o ni starají. Vesměs je dobře upravená. Chybí tady svodidla, mezi pruhy je totiž většinou tak 30 m pruh trávy. V Saskatchewanu mají v prérii tolik místa, že tam se vám protisměr občas ztratí z dohledu. Kanaďané dále hodně dbají na zvířata. Takže na dálnici najdete řadu "podchodů" pro zvěř. Američané na to na druhou stranu totálně kašlou, takže počet zvířecích mrtvolek po překročení hranici do Severní Dakoty stoupl z 0 na 100.

Vozidla jsou různá, řidiči mírumilovní až na truckery - řidiče kamionů. Místní se k autu chovají řekl bych jako k plechovce od piva. Dokud tam něco je tak o ni pečují, pak to ale ubývá, tak se to pomačká trochu a pak už je to domlácené a je jim to jedno. Nicméně morálka na silnici na vysoké úrovní. Žádné troubení, nebezpečná jízda apod. Nepotkal jsem tu mnoho autobusů, nevím kudy jezdí když ne po TC Hwy 1, nicméně monstry na dálnici jsou kamiony. Na rozdíl od těch evropských mají i dva návěsy za sebou a vůbec se s ním mega tunovým kolosem nebojí jet přes 130.

Uzavírky na jaře časté ...
Skončila zima a většina kanadských i amerických měst se pustila do rekonstrukce dálnic a městských okruhů. Naštěstí mají většinou těch pruhů více jak 2 a tak jsem žádnou mega zácpu nezažil. Zajímavý fakt jsou pokuty. V British Columbia jsem si toho nevšiml, nicméně od Alberty až po Michigan je v místě práce na silnici vždy umístěna tabule, že projíždíte stavbou, rychlost 40 km a pokud budou dělníci přítomní tak se pokuty zdvojnásobují. V státě Michigan jdou v tomto ještě dál a při překročení rychlosti v místě stavby nebo pokud zraníte či zabijete dělníka na dálnici - čeká vás účtenka na 7500 dolarů a "prázdninový" pobyt za mřížemi na 15 let. Jak jsem psal výše o morálce - všichni to dodržují beze zbytku.

K množství pruhů ještě veselá příhoda z natáčení. Minneapolis má městský okruh tažen poblíž centra města a je to doslova uzel. Východ, západ, sever, jih = někdy i 8 pruhů. V této mega autodráze trefit exit do centra byl šoférský oříšek a znamenal několik kapek potu na mém čele. Doprava jela svižně a dostat se z levého pruhu na pravý kraj nebylo nic snadného. Pro komplikovanost celé situace doplním, že exity jsou tu i na levé straně což je někdy dosti nečekané.

Za kolik to máte?
Ceny benzínu se se pohybují jako na horské dráze a moje cesta ze západního pobřeží do centra Ontaria měla následující benzínové cenovky:

10.5 - 27.5.2010

Canada ... cena za litr / CAD

British Columbia ... 1,10 až 1,16 CAD
Alberta ............ 0,90 až 0,94 CAD
Saskatchewan ....... 1,09 ař 1,13 CAD
Manitoba .......... 1,06 až 1,10 CAD
Ontario ............ 0,94 až 0,96 CAD

USA ... země levného benzínu zaslíbená
cena za galon / USD

Minnesota ........... 2,66
Wisconsin ........... 2.45
Illinois ............ 2,39

galon = 3,78 litrů takže US byl litr za bezkonkurenčních 0,66 USD

Doplním, že stále ti samí favorité tzn. Natural 87, 89 a super top 91 :) a dle nálady pumpaře nejdřív platíme a pak čepujeme (drtivá většina) a nebo jsem jako v EU, natankujeme a jdeme platiti.

pátek 21. května 2010

TransCan zatáčí na jih do Trans US

Poslední Kanadské město Winnipeg a celé území jsem opustil 17.5. a mířím na jih přes USA. Lehká zastávka v Minneapolis a nyní delší zastávka stát Wisconsin - Milwaukee a jezero Michigan. Právě jsem si dal s ex kolegou noční projížďku městem. Takže tady se před Chicagem asi ještě zdržím. To Be continued ...

TransCan trip ... dny nudy 3 4 5

Namlsán NP Jasper a Banff mířím do kanadského města cowboys - Calgary. Pln očekávání si beru i motel, abych to tam řádně prohlédl. Chyba lávky, možná i po těch parcích zbytečně vysoké očekávání. Calgary nebrat.

Už samo předměstí nevěstilo nic dobrého. Roztahaná kotlina bez výrazných prvků. Na pravé strana u příjezdu namačkaný olympijský park z roku 1988. I ten následně zklamal, ale před 22 lety možná byly jiné požadavky. Nicméně Vancouver se mi zdál i přes tu zimní bídu 100x lepší polohou než Calgary. Bobová dráha a skokanské můstky namačkané na jedné stráni, kolem už začínající prérie. Jak říkám nic moc. Časový údaj: 15 - 16.5.2010

Samotná vycházka do města taky moc nenadchla. Město působí dost rozestavěným dojmem. Kouká tu několik rozčepýřených střech mrakodrapů a k celistvosti města nepřispívá ani fakt, že přímo centrem vede dálnice a taky železniční koridor. Ono se totiž o žádném centru moc hovořit nedá. Není. Prošel jsem si tedy Barclay promenádu a Prince´s Island, prokřižoval centrum ulicemi 1 až 9 a podíval se na Olympic Plaza. Překvapení - taky nic moc. Olympijský park byl zavřený pro údržbu, takže takto telegraficky z Calgary. Jasně, mohl jsem to zkoumat déle, ale mne to město prostě neoslovilo. To jsem netušil jaká bída mne čeká dále.

Opouštím Calgary a směřuji dále na východ. Čeká mne zbytek provincie Alberta a údajně ukrajinský Saskatchewan. Jak to nazvat? Nuda, nuda, šeď šeď. Po úchvatných scenériích z Rockies dvojitě ubíjející nuda. Dálnice vede vždy několik desítek kilometrů rovně, pak přijde mírná zatáčka a zase rovina. Jak říkám nuda, po hodině sezení v gaučovém křesle Chevroletu si připadáte jako doma, když usnete u bedny a ve 3 ráno když se probudíte běží jen monoskop. Pořád to samé dokola. Pole, sýpka, pole, zase pole a helééé ropná mini věž. Mírná zatáčka, před kterou místní laskaví cestáři vždy dají ceduli – pozor zákruta. Aby náhodou někdo nezapomněl zatočit. Na cestě přes Saskatchewan by se dalo koukat na TV, luštit křížovky, štrikovat, dala by se u toho číst i kniha. Což jsem i zvažoval, že bych dohnal svůj čtenářský dluh. Jenže knížka byla hluboko v kufru a matka by mne stejně vlastnoručně zabila, takže..... Takže jsem si nečetl :-) Ale bylo to utrpení.

V podobném ubíjejícím duchu se odehrávala i města na cestě, hlavní město Saskatchewanu - Regina nebo hlavní město Manitoby - Winnipeg. Krátkých osvěžením byla zastávka v Moose Jaw (Losí tlama) na což mne upozornil spolubydlící z Revelstoke. Je tam Al Caponeho tajný úkryt. Stejně jsem ten den měl volantu a monoskopu sýpka - pole - sýpka - pole plný zuby, zastavil jsem a ráno se vydal ten gangsterský úkryt prozkoumat. Za 14 dolarů vás vezmou do podzemních chodeb a velmi vtipně pojatým hereckým výkonem provedou onou dobou. Fotit se bohužel nesmělo, takže mám jen fotku s retro holkami. Na tu bídu Saskatchewanskou - ale jo.. dobrý.

Jinak Saskatchewan už není tak moc ukrajinský jak se traduje a říká. Generace vymírají a nikdo si už moc nepamatuje. Alespoň tak dopadla moje malá anketa po benzínových pumpách. Všichni jsou to prostě amíci, tedy pardon Kanaďané.